Jdi na obsah Jdi na menu
 


„To nikdy,“ zakřičel Adrien na svého otce Malcolma.
„Říkám, že to bude takhle a už o tom nechci mluvit,“ odvětil Malcolm Reling.
„Je to moje jediné dítě. Já jí takhle nezaprodám, ne a ne. Kašlu na tradici a starobylost rodu. Odvezu Mínu odtud, někam daleko. Daleko od tvého vlivu,“ argumentoval čím dál více rozčilenější Adrien.
„Měl by si mě chápat, jsi můj syn,“ pověděl mu s úsměvem otec.
„Já tě chápu,“ usmál se taky Adrien, „ale taky pochop ty mě. Mám svoji dceru rád jako nikoho na světě. Pro Všechny svaté, otče, je jí jen dvanáct let, jsou to sotva čtyři měsíce co nastoupila do druhého ročníku v Bradavicích.“
„Mína, je moje milovaná vnučka a já chci pro ni jen to nejlepší. To znamená, že už ji nyní chci zasnoubit.“
„Ne, a ještě jednou ne. Jak říkám, odvezu ji z vašeho dosahu, hned jak skončí druhý ročník. Už jen to, že je ve Zmijozelu, se mi nelíbí. Já a moje žena, která se mnou naprosto souhlasí, odjedeme odsud hned po vánočních prázdninách, jakmile odsud odjede Mína. Tohle je to poslední co ti k tomu mohu říci, otče,“ pronesl Adrien na odchodu.
 
„Už přišel k rozumu?“ zeptala se žena středního věku, s temně modrýma očima a vlasy tak černými, že by i havrani mohli jejich čerň závidět. Na této, dosud ještě, krásné ženě se stáří začalo teprve projevovat sem tam stříbrným vlasem mezi bohatou černí a jemnými vráskami kolem očí. Nyní stála ve dveřích a pozorovala svého manžela.
„Ne, nechce o tom ani slyšet. Až skončí školní rok tak ji prý někam odveze,“ sdělil Malcolm své ženě, která během jeho řeči přešla ode dveří ke křeslu u krbu.
„To snad ne, neuvědomuje si snad, že jeho chování může Mínu zničit. Vždyť by všichni vhodní mladí muži mohli být dávno zasnoubený či ženatí, až náš syn přijde k rozumu,“ rozhořčeně sdělovala svému muži Alicia Relingová.
„Alicio, já to vím, ale už s tím asi nic neudělám, musím jen doufat, že si to rozmyslí,“ pověděl Malcolm, ale sám nevěřil v účinek svých slov.
 
„Sdělil jsi to otci, Adriene?“ zeptala se zvědavě Jane Relingová, za svobodna Flemingová. Když si všimla, že do jejich společné ložnice, přišel její manžel.
 
Flemingovi, měli čistou krev již čtyři století, byli hrdí na svou krev a čím dál lepší postavení ve společenské smetánce. Tento ctěný rod však v posledních desetiletích začal degenerovat, což se začalo projevovat na mužských potomcích rodu a hlavně na Richardu Flemingovi, Janinýmu bratru. Tento muž ve svých dvaceti letech začal být krutý a nelítostný, léta mu přidávala na krutosti a agresivitě. Nebylo to ani půl roku co pohřbil manželku a jediného syna, kteří zemřeli za záhadných okolností. I když všichni kdo Richarda znali si mysleli, že je sám zabil. Jane svého bratra, za pomoci manželovy rodiny a hlavně několik tisíců galeonů, po této tragické události izolovala na jejich rodovém sídle, kde byl pod stálou péčí léčitelů.
 
„Sdělil, ale teď už nesmíme couvnout. Mína na nás přes prázdniny nesmí nic poznat. Však víš, jak rodiče zbožňuje a oni ji. Začíná být stejná jako oni a to nesmí, musí být lepší než my všichni dohromady,“ s hlavou na rameni své ženy se zpovídal ze svých pocitů.
„Bude, bude lepší než my. Nejdřív to asi nepochopí, ale až dospěje pochopí, že jsme pro ni udělali to nejlepší,“ hodnotila jejich společné rozhodnutí Jane.
 
Znenadání se ozvalo zaťukání na okno, Adrien Reling přešel k oknu a vpustil dovnitř menšího hnědého výra, který měl k noze přivázaný dopis. Výr muži usedl na nastavenou ruku a on mu odvázal jeho břemeno. Výr se poté opět zvedl do vzduchu a odlétl na své místo v sovinci.
 
„Kdo nám to píše, drahý?“ zeptala se Jane.
„Podle písma je to Mína,“ odvětil s úsměvem Adrien.
„Zase seznam dárků?“ s úsměvem se na něj dívala Jane.
„Nejspíš ano,“ oplatil ji úsměv.
 
Ahoj mami a tati,
 
jak se máte? Já se mám skvěle. Píšu kvůli tomu, že mě Bellatrix pozvala k nim domu na Silvestra. Budou tam úplně všichni, co patří do naší party. Bellatrixini rodiče se s vámi spojí, jelikož přijdete taky a babička s dědou rovněž. Nebude to skvělý? Už se hrozně těším.
 
Představte si, že Bella je zasnoubená. A víte s kým? S Rodolusem Lestrangem. Docela jí závidím, Rod je totiž hrozně hezkej. A ti dva nejsou jediní, nějak se to kolem mě páruje. A já pořád nic. Začíná to být mezi nima takový utiskující. Byla by docela legrace být také zasnoubená, třeba se Severusem Snapem nebo Anthonym Nottem.
 
Taky jsme vymyslela nový dárek k Vánocům. Severus mi vyprávěl o nové knize, kterou dostal začátkem prosince k narozeninám. Je to nějaké pojednání o lektvarech, jo, už si vzpomínám na název – Lektvary, jedy a jak se proti nim bránit. Tuhle knížku bych vážně moc chtěla, prosím, prosím.
 
Už budu muset končit, jelikož pomalu končí oběd a já to chci poslat ještě dřív než začne Přeměňování.
 
Za deset dní ahoj,
 
Mína
 
„No, tak co? Co budeme dělat? Ta holka je pod vlivem svých přátel, kteří jsou vesměs z černokněžnických rodin. Nepřeji si, aby se s nimi stýkala,“ vychrlila ze sebe Jane.
„Já taky ne, ale dokonce školního roku s tím nic neuděláme. Zatím na to přistoupíme, půjdeme na ten večírek k Blackovým a tak. Mína má své přátele ráda, tak ať nic netuší. A tu knihu bychom ji koupit mohli,“ podotkl Adrien.
 
„Míno, jsme rádi, že jsi opět doma,“ přivítal Malcolm svou vnučku, hned jak ji syn přivedl domů.
„Dobrý den, dědo, taky jsem ráda, že už jsem doma. Jak jste se tady beze mě měli?“ zeptala se Mína.
„Moc se nám stýskalo. Pojď se přece přivítat s babičkou, drahoušku,“ pověděla Alicia Relingová a sama šla obejmout svou jedinou vnučku.
„Babi, tak ráda tě vidím. Málem bych zapomněla, mám tě pozdravovat od Belliny mamky. Nemáme zapomenout přijít na ten večírek,“ odvětila jí Mína.
„Teď mě omluvte musím se jít převléct, v těchhle hadrech jsem byla celý den. A taky se potřebuji vykoupat než začne večeře,“ pověděla jim Mína a se slovy omluvte mě opustila halu.
 
„Míno, tak jak jsi se měla v Bradavicích?“ zeptala se u večeře Jane své dcery.
„Bylo tam skvěle, naučili jsme se toho docela hodně. Jsem spolu se Severusem a jednou mudlovskou šmejdkou z Nebelvíru nejlepší v lektvarech. Co mi moc nejde je Bylinkářství, ale to je asi jen proto, že nechápu proč bych se já měla rýpat v hlíně. Bella s Luciusem a ostatními to taky nechápou. Tenhle předmět nás nebaví, ale přesto z něj máme dobrý známky, nechceme se totiž nějakými mudlovskými šmejdy nechat zahanbit. Takovou potupu bych nepřežila,“ vypověděla Mína a dál se věnovala své večeři.
 
Mína se štědrého dne nemohla dočkat, v tento den se vždy vzbudila nezvykle brzo. Seběhla ke stromku, kde bylo už hodně dárků. Mína se na ně sice chtěla hned vrhnout, ale odolala, na to ji babička dobře vychovala. Šla jsem do jídelny abych tam na ně počkala, než se sejdou. Zatím jsem si dala horkou čokoládu. Vzápětí přišla babička s dědou, o deset minut později i naši. Po snídani jsme se vydali do salónu, kde jsem se vrhla na dárky. Dostala jsem spoustu oblečení, knih a pomůcek do školy. Mezi dárky byla ta kniha o Lektvarech, o kterou jsem žádala naposledy.
 
Dny do Silvestra ubíhali rychle, a já ještě neměla pro Bellu dárek k zásnubám. Nečekaně to za mě vyřešila babička, přišla za mnou s tím, že jdeme na Příčnou vyzvednout dárek pro Bellu a Rodolfa. Šla jsem s ní ráda, a to co jsme jim vybrali bylo přímo suprový. Pro Bellu jsme koupili nádherný řetízek s diamantem uprostřed a pro Rodolfa nové diamantové hodinky. Ten Bellin řetízek jsem tak okatě okukovala a chválila, že mi babička koupila podobný. Hned jak jsem přišla domů jsem s ním běžela za rodičem se pochlubit.
 
„Mami, tati, podívejte co mi koupila babička,“ povídala jsem hned jak jsem za rodičema přišla do pokoje.
„Tak ukaž zlato, co ti koupila babička,“ pověděla mamka.
„Tenhle řetízek s diamantem, je opravdu krásný, podobný dostane Bella jako svatební dar,“ povídala jsem a ukazovala jsem se ze všech stran.
 
Konečně nastal Silvestr a my jsme se přemístili k Blackovým. Šli jsme se přivítat s Blackovými a šli jsme taky poblahopřát snoubencům. Předali jsme jim dárky, Bella byla svým dárkem nadšená, ani jí nezkazilo radost, to že já mám podobný. Hned se začali ostatní dohadovat, kdo je s kým zasnoubený, ale k mému velkému uklidnění jich byla ještě spousta svobodných. Štvalo mě, že mě Bella předběhla a hned jsem zašla za rodičem, kteří si povídali s Malfoyovými a babičkou a dědou.
 
„Dobrý den, pane Malfoyi, paní Malfoyová,“ pozdravila Mína.
„Dobrý den, Míno,“ odpověděli Malfoyovi.
„Promiňte, že ruším, ale potřebovala bych mluvit s otcem. Omluvíte nás na minutu?“ zeptala jsem sem.
„Samozřejmě, že ano, určitě je to důležité,“ usmála se paní Malfoyová, Luciusova matka, a mrkla na mě.
„Co potřebuješ, Míno?“ zeptal se taťka.
„Tati, proč nejsem taky zasnoubená jako Bella?“ zeptala se Mína otce přímo.
„Nevím, jak bych ti odpověděl. Jsi na to ještě příliš mladá. Až budeš starší tak tě samozřejmě také zasnoubíme, ale ve dvanácti je brzo,“ vymlouval mi zásnuby táta.
„Jenže co když na mě vyjde nějaký ošklivý kluk. Chci mít nějakého hezkého, aby ke mně pasoval. Nechci dlouho čekat,“ pověděla Mína a odešla se bavit za přáteli. Z večírku jsme odešli hodinu po půlnoci.
 
Zbytek prázdnin utekl jako voda. Malcolm byl rád, že vnučce syn nepletu hlavu se stěhováním, a že ten nesmysl pustil z hlavy.
 
Nastala škola a ta se taky pomalu chýlila ke konci. A na Reling Manor se horečně balilo a plánoval útěk „za záchranou“ do posledních detailů. Školní rok skončil a nastal také den odchodu. Ještě před tím než odešli, dali domácímu skřítkovi do ruky dopis, který měl pánovi odevzdat přesně v poledne.
 
Nádraží Kings Kross, Londýn
 
„Mami, tati, tak ráda vás vidím. Jakto že tu není taky babička? Vždyť mi to slíbila,“ vyptávala se Mína.
„Nemohla, miláčku, něco jí do toho vlezlo. Moc ji to mrzelo,“ snažila se to zamluvit Jane.
„No, tak to nevadí. Já za ní odpoledne zajdu,“ pověděla Mína a chytla se táty, aby se s ním mohla přemístit.
„Obávám se, že to nebude možné,“ odpověděl Adrien a naznačil Jane, aby se chytla Míny.
„Proč?“ to bylo to jediné co stihla říci, než se přemístila, pro ni, na neznámé místo.
 

Náhledy fotografií ze složky Princ dvojí krve 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No tedááá

(Kris, 19. 1. 2009 19:43)

Bude tahle povídka mít pokračování?