Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola dvacátá šestá - Akademie

21. 11. 2010

Uplynul další měsíc a zkoušky Náležité kouzelnické úrovně se kvapem blížily, z čehož Hermiona dostávala záchvaty učení a nutila ostatní, aby jí neustále zkoušeli.

Než ji stačili přesvědčit, že ONA ROZHODNĚ NEVYLETÍ, museli ji patnáctkrát přezkoušet z celé látky. Potom se už uklidnila a jen třikrát si to celé zopakovala. Harry a Ron nevěnovali její paranoie pozornost, radši se učili zbytek (asi 25%), co stále neuměli. Asi jako jediná zvládala Lory NKÚ naprosto v pohodě. Uměla to stejně dobře jako Hermiona a mohla se tak věnovat svým záležitostem. Každý den s Nevillem po večerech buď pilovala lektvary nebo jejich vystoupení. Ginny na ně občas vrhla žárlivý pohled, ale mlčela. Za ten měsíc byli už všichni téměř perfektně připraveni na vystoupení a jen zřídka kdy se objevila chyba. Stejně na tom byli i s akademií a jak se den D blížil, byli všichni stále více nervóznější. To ale netušili, jaký ohlas jejich akademie bude mít…

Kvůli jejich vystoupení šli jako první na řadu Nebelvírští páťáci. Vklouzli co jak nejnenápadněji do Velké síně a v nachystaných kostýmech se seřadili za otočným hledištěm, které si sami vyrobili (Pomáhal jim jenom Hagrid).

Harry si lehnul do postele a představoval si trest, který mu za tohle Snape udělí.
„Napálí tě?“ zeptal se Lory a zkontrolovala asi po padesáté za ten večer čas.
„Ne. V pohodě.“ odvětil Harry a přikryl se.
„Máme pět minut, pak to vypukne..“ zašeptala Lory a uklidila se do zákulisí. Harry v duchu odpočítával sekundy.
Najednou kolem něj provlála Hermiona a vyšla před oponu, která zakrývala scénu s Harrym. Mladá čarodějka nasucho polkla, když zjistila, že profesoři sedí hned v první řadě.

„Drazí profesoři, milí studenti. Chtěla bych tímto uvést představení pátého ročníku Nebelvíru s pojmenováním Den S.S. Prosíme vás, aby jste toto představení brali s nadhledem a upozorňujeme, že je to pouze fikce a souvislost se skutečností je pouze náhodná. A také chceme předem upozornit profesora Snapea, že fyzické tresty byly zakázány v roce 1824. Jinak vám přeji příjemnou zábavu.“ odříkala Hermiona naučený proslov a s mírnou úklonou zmizela za oponou. Snape při vyslovení svého jména zbystřil, stejně jako 99% školy.
Profesor lektvarů na sobě ucítil několik set zkoumavých pohledů, ale tvářil se jako vždy kamenně.
Uběhla necelá půl minuta a opona se roztáhla. Celé škole se naskytl pohled na malou imitaci Snapeovy ložnice, přesně takové, jakou ji všemi zbožňovaný profesor lektvarů měl.
Najednou se ozval budík. Zpod peřiny se vynořila čísi ruka s hůlkou a roztřišťovacím kouzlem smetla budík z povrchu zemského. Po chvíli se vybořil i zbytek těla patřící komu jinému, než Harrymu Potterovi. Jeho černé a věčně rozcuchané vlasy dávaly dojem, že právě vstal. Všechny ale zaujala jedna věc, jeho smaragdové oči byly teď černé jako noc. Harry ze sebe shodil peřinu a mávnutím hůlky vrátil budík do původního stavu.
Odložil svůj nástroj na noční stolek a postavil se.
Odněkud se objevil záblesk. Harry se nemusel ani rozhlížet, moc dobře věděl, že to byl foťák Colina Creeveyho, který si samozřejmě nemohl nechat ujít fotku s Harrym jen v černých trenýrkách. Harry se otočil a zamířil ke dveřím vedoucích do zákulisí. V tu chvíli se ozval smích a špitání. Na Harryho trenýrkách bylo totiž zezadu napsáno jedovatě zeleným písmem I LOVE POTIONS s velkým srdcem uprostřed. Harry si zachoval kamennou tvář a prošel dveřmi, kde už stála nachystaná Lory.
Rychle zavřela dveře a odpočítala přesně dvě vteřiny, pak je prudce otevřela a předstírala, že si upravuje rukáv. Najednou bylo v síni naprosté ticho. Lory se totiž tvářila naprosto identicky jako Snape plus měla černé oči i vlasy. Přelétla si publikum přísným pohledem, pak vzala hůlku a zamířila ke dveřím.
Otočné schodiště se začalo otáčet a Lory jako by procházela chodbami Bradavic. Kolem hlavy jí občas prolétl nějaký duch, nebo jí ustrašeně uhýbal z cesty nějaký student. Po deseti vteřinách došla k dalším dveřím a zastavila se. Nechala se unášet pódiem a po chvíli zmizela. Scéna se otočila a divákům odhalila učebnu lektvarů, ve které už čekali studenti a tiše se mezi sebou bavili. Obě „zdi“ scény byly spojeny šňůrou, na které se houpal nápis - 1. HODINA - PRVNÍ ROČNÍKY HAVRASPÁRU A MRZIMORU.
Chvíli si studenti jen tiše povídali, když se rozletěly dveře a se svým typickým výrazem dovnitř vevlál Snape, resp. Lory.
„V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou a proto nepředpokládám, že by většina z vás ocenila náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů…“ odříkávala Lory a rázným krokem došla ke katedře. Prudce se otočila a přelétla si studenty ledovým pohledem, téměř identickým, jako Snape.
„…ale těch pár vyvolených mohu naučit, jak omámit mysl a podrobit si smysly.“ zašeptala stejným tónem jaký používal Snape a založila si ruce na hrudi. V tu chvíli byli všichni přesvědčeni, že před nimi stojí pravý Snape.
„Mohu vám ukázat jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce jak i uložit i zachovat smrt.“ pokračoval v naučeném textu a pochodovala přitom po třídě.
„Ale vy by jste se radši naučili, jak se dělá máslový ležák, že?“ zasyčela ledově přelétla si své žáky tvrdým pohledem.
Všichni se rozesmáli a to včetně profesorského sboru, vyjma S.S. samozřejmě. Lory začala znovu pochodovat. Najednou se zarazila.
„Pane Lukasi, co se stane, když přidáme rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?“ zasyčela jednomu žákovi za zády. Ten sebou poplašeně trhnul a s naprosto panickou hrůzou se na ni podíval.
„N-n-nevím pane.“ zašeptal sotva zřetelně.
„Takže vy nevíte?!“ zasyčela Lory a sklonila se k Seamusovi.
Harrymu se při pohledu na Lory vybavilo jeho první setkání s profesorem lektvarů, ze kterého si pro tuhle scénu brali inspiraci, tedy spíš ji naprosto zkopírovali. Pak pohledem sklouznul na Snapea, který se Lory snažil zabít pohledem.
Každou chvíli se ozval tlumený smích, když se na scéně odehrál nějaký minirozhovor s pointou. Asi po dvou minutách se ze scény vyhrnuli prvňáčci a pódium se začalo opět otáčet. Lory zmizela v zákulisí a začala se rychle převlékat. Sundala si kontaktní čočky a bujnou kštici stáhla do copu. Rychle ze sebe poshazovala černý hábit a převlékla se do své školní uniformy. Popadla notebook a postavila se za dveře učebny lektvarů.

Mezitím na scéně...

Snape v podobě Deana vešel do sborovny, kde byla shromážděna většina profesorského sboru. Dean se posadil do křesla v rohu, kde mimochodem Snape normálně sedával a otevřel Denního věštce. Najednou si to k němu přifařila madame Hoochová (Parvati).
„Severusi, mohla bych vás na chvíli vyrušit?“ zeptala se mile. Dean vykoukl zpoza výtisku a z jeho pohledu bylo jasné, co si o tom myslí. Něco zavrčel, jak to měl Snape ve zvyku a četl dál. Parvati mu ohnula noviny a dožadovala se jeho pohledu.
„Potřebovala bych prosím hojivou mast.“ zašvitořila a mile se na svého kolegáčka. Dean jí vytrhl papír a něco zamručel na znamení souhlasu.
„Děkuji, máte to u mě.“ usmála se Parvati a někam zmizela.
V publiku se madame Hoochová překvapeně podívala na Brumbála a zbytek profesorského sboru. Přesně takhle totiž asi před dvěma měsíci donutila Snapea jí tu mast udělat. Její pozornost ale opět upoutala scéna, když profesorka přeměňování (Hermiona) ukázkově přeměnila malý stoleček na podložku pod nohy.
Pravá zástupkyně ředitele se bezděky usmála.
Najednou dovnitř vpadl Seamus megamoušími brýlemi na nose a obličej měl zahalený pod vrstvou deseti šátků.
„Oh drahý Severusi, musíte okamžitě odjet, hrozí vám strašné nebezpečí...“ Hermiona se na ni úkosem podívala a bylo jasné, co si o jejím dalším výlevu myslí.
„Děkuji za varovaní Sybilo, ale nemyslím, že mi tady něco hrozí. Jedině snad otrava z těch vašich kadidel.“ odsekl Snape a probodl ji nenávistným pohledem.
„Ale mé vnitřní oko..“ v tu ránu se Dean zvednul a pódium se opět začalo otáčet.
Začal procházet chodbami, strhával body a zdevastoval maketu protivy. Před dveřmi do učebny se stejně jako Lory zastavil a nechal se odnést mimo dohled diváků.
Nad scénkou se nyní vznášel nápis DRUHÁ DVOUHODINOVKA - PÁTÉ ROČNÍKY ZMIJOZELU A NEBELVÍRU.
Ozvalo se zvonění a dovnitř vběhlo několik opozdilců. (Hermiona, Parvati a Seamus, který hrál minule Brumbála) Rychle sebou sekli do lavic a nachystali si věci. O několik vteřin později se rozlétly dveře a Dean vrazil do učebny.
Všichni okamžitě zmlkli a Neville se přikrčil v lavici.
Harry se bavil pohledem na imitace Draca, Crabbea a Goylea (Levandule, Ned Moon a Ron, kteří kolem sebe měl nacpané polštáře aby vypadali jako jejich oblíbení spolužáci).
Ron si schválně v publiku vyhledal zmijozelského blonďáčka, který právě rozzuřeně probodával Parvati pohledem. Snape začal vykládat látku a pochodovat po učebně.
Zrovna když byl u dveří, prudce se rozlétly a zastavily se asi centimetr od jeho nosu. Dovnitř vběhla „normální“ Lory s notebookem v podpaží a taškou s kotlíkem přes rameno. Udělala několik kroků vpřed a zkoumavě se podívala po učebně.
„Kde je Snape?“ zeptala se k Hermioně. Místo odpovědi se ozvalo hlasité prásknutí dveří. Lory sebou trhla a tiše zaklela.
„Slečno Devonová, jdete pozdě.“ zasyčel Dean až z toho šel mráz po zádech.
„Promiňte pane, musela jsem si ještě něco zařídit.“ řekla klidně Lory a položila si věci na lavici.
„A mohu vědět co?“
„Ne.“ odsekla Lory a posadila se.
„Strhávám Nebelvíru deset bodů a večer u mě nastoupíte školní trest.“ zavrčel a pokračoval ve výkladu. Po chvíli jim na tabuli napsal postup a všichni se dali do práce. Dean procházel mezi lavicemi a měl neustále připomínky k zlatorudé části.
Po chvíli se ozvalo tiché bafnutí. Neville byl očmoudlý od tmavě fialového dýmu vycházejícího z jeho kotlíku.
„Evanesco!“ vykřikl Dean a polorozpadlý kotlík spolu s jeho obsahem zmizel.
„Pane Longbottome, ještě jednou jedinkrát přivodíte nějakou nehodu v mé hodině, bude to poslední věc, co jste v Bradavicích udělal.“ zasyčel až nebezpečně podobně Dean. Neville se rozklepala a soukal ze sebe něco jako omluvu.
„Mlčte!“ okřikl ho Dean.
Opět se ozvalo zvonění a všichni rychle vyrazili ven. Snape resp. Dean se zhroutil za katedru a mnul si spánky.
„Já toho Longbottoma jednou vlastnoručně uškrtím! A hned po něm tu otravnou Devonovou.“ objevilo se mu v obláčku nad hlavou. Chvíli tam ještě seděl a hlavou se mu honily nejrůznější variace večerního trestu pro Lory.
Všichni si to hltavě četli a většina studentů ani na chvíli nepochybovala o tom, že by jim to jejich milovaný profesůrek udělal. Snape to ale jen pozoroval s chutí zabít toho, kdo vymyslel tohle představení. Po chvíli jeho myšlenky ustaly a on zmizel v zákulisí. Pódium se pomalu otočilo přes jeho pokoj až k jeho kabinetu, který docela reálně vykresloval atmosféru toho pravého.
Snape resp. Dean se posadil za stůl bokem k publiku a sklonil se nad nějakou mohutnou bichlí.
Ozvalo se tiché zaklepání.
„Dále.“ zavrčel Dean aniž by vzhlédl od knihy. Postranní dveře se otevřely a dovnitř vplula Lory.
„Dobrý večer.“ řekla tiše a pomalým a velice nejistým krokem došla k Deanovi. Ten ji okázala ignoroval a dál se zabýval četbou. Lory se k němu sklonila a zamávala nad ním rukou. Stále nic. Vyplázla na něj jazyk a roztáhla si oči. Nic. Začala se porůznu natřásat a poskakovat, ale Dean jako by byl v transu. Lory k němu zrovna byla zády, když zaklapl bichli a vzhlédl. Mladá studentka Nebelvíru se bleskově otočila a nasadila vážný výraz.
„Posaďte se slečno Devonová.“ vybídl ledově Dean a pokynul jí k židli. Lory se okamžitě posadila a podívala se mu do očí. Oba se k sobě nakláněli a pravý Snape už chtěl vytáhnout hůlku, když se Dean cuknul a postavil se. Lory taktéž stáhla a s nevinným výrazem se mu podívala do očí.
„Co mám dělat pane?“ zeptala se klidným hlasem.
Snape šáhnul pod stůl a vytáhnul podobnou nádobu, jako při Loryiném prvním trestu a byla jako naplněná pavouky. Lory se prudce postavila a křeslo od ní odjelo několik metrů dozadu až k policím s láhvemi. Ta pod nárazem povolila a všechno se začalo pyramidovým efektem bortit. Lory to ale jako nevnímala a couvala ke dveřím. Dean ji chytl za paži.
„Teď nemůžete odejít.“ řekl zastřeným hlasem. Lory se mu podívala do očí.
„Ale můžu.“ zasyčela a rychle strhla jeho ruku. Otočila se k němu zády a hodila ho přes rameno. Chvíli na něj zírala, pak se rozhlédla po zdevastované místnosti a s ohlušujícím křikem vypadla z kabinetu lektvarů.
Dean alias Snape se po chvíli sesbíral a prohlédl si tu spoušť. Mávnutí hůlky (dvanácti hůlek v zákulisí) vrátil vše do původní podoby a zhroutil se do křesla.
„Tohle chce něco ostřejšího.“ objevilo se mu nad hlavou a šáhnul pod stůl. Chvíli pod ním šmátral no a vypadalo to všelijak. Pak vítězoslavně vytáhl megaláhev s ještě větším nápisem ohnivá whisky a rázně si z ní zavdal.
Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vběhla stále vřeštící Lory, podívala se na Deana a s řevem odběhla pryč.
„Ta holka je poděs.“ zjevilo se mu nad hlavou a dal si hlavu do dlaní. „A to byl teprve první den...“ pomyslel si a opona se začala zatahovat.
Všichni studenti začali nadšeně tleskat. pískat a vůbec porůznu vyjadřovat svůj názor. Snape stále pohledem vraždil vše živé a s intervalem jedno tlesknutí za minutu vyjádřil svůj pohled na věc. Všichni ostatní profesoři byli ale nadšení.
Po chvíli se opona otevřela a na pódiu byl nastoupený celý pátý ročník, držící se za ruce a uklánějící se. Všichni se usmívali a byli rádi, že to mají za sebou.
Samozřejmě jim ale neušel zabijácký pohled profesora lektvarů. Po chvíli všichni odešli do vstupní síně a během okamžiku zmizelo i pódium. Chvíli se nic nedělo a všichni si vzrušeně šuškali o představení. Najednou se otevřely postranní dveře a do Velké síně vstoupil třetí ročník Havraspáru.
 
Mezitím ve vstupní síni...

„Máte všichni tyče a oblečení?“ zeptala se Lory a začala se převlékat. Ozvalo se jen souhlasné mumlání.
Během pěti minut byli všichni připravení a začali se protahovat.
„Tak fajn, začíná Dean, John, Mary Ann, Natálie a Hannah.“ řekla Lory a všech pět se okamžitě seřadilo za sebe.
„Druzí... Parvati, Levandule, Tom, David a Vinnie.“ oznámila druhou várku Lory a pokračovala až nezbyl nikdo a celý pátý ročník tak vytvořil dlouhého hada.
„Dobře, máme pět minut. Až se otevřou dveře. Půjdu první a o několik vteřin později spustí hudba, to je vaše znamení.“ řekla silně nervózně Lory. Za poslední měsíc to zkoušeli aspoň tisíckrát, ale přesto byla nervózní.
„Pak to rozbalíme, nějaké dotazy?“ Nikdo se neozval.
„Tak fajn, připravte se.“ zavelela Lory a otočila se čelem ke dveřím, zpoza kterých se ozývalo šoupání.

Když své vystoupení dokončil i poslední ročník, Brumbál povstal a na všechny strany metal úsměvy. „Prosím, posaďte se. Mám pro vás jedno malé překvapení.“ požádal klidně a stále se usmíval.
Velkou síní to zašumělo, Brumbál byl po škole známý svými ztřeštěnými nápady, a tak se studenti připravovali na všechno. Když byli všichni na nohou, Brumbál mávnul hůlkou a židle se rozhrnuly ke stěnám Velké síně.
„Prosím posaďte se.“ vyzval je místní ředitel a žáci ho sice naprosto překvapeně, ale poslechli. Brumbál mávnul hůlkou a na prostranství mezi židlemi se objevila modrá žíněnka - tatami.
Snapeovi se vybavil turnaj, na který jel s Lory. V hlavě mu začaly vířit myšlenky a jako v transu se posadil na svou židli. Místní ředitel počkal, až se všichni pohodlně usadí a pak sám zaujal své místo. Všechny oči se teď upíraly na něj. Brumbál se podíval na Freda a ten téměř neznatelně přikývnul. Nejmocnější kouzelník všech dob mávnul hůlkou a majestátní dveře do Vstupní síně se začaly pomalu a se značným skřípotem otevírat. Celá škola se podívala tím směrem a s napětím očekávala, co vyleze.
Když se dveře dovřely docela Lory kývla na Freda a vyrazila vpřed. Rychle se rozběhla přímo naproti učitelům a po několika metrech se odrazila a začala dělat přemety. V tu ránu se rozezněla hudba a ze Vstupní síně vyběhl celý pátý Nebelvírský ročník a stejně jako Lory začali dělat přemety, hvězdy a rondaty. Všichni na to ohromeně hleděli.
Lory se dopřemetovala až k Brumbálovi a těsně před ním uhnula na stranu. Pokračovala několika hvězdami, na dvou, jedné i bez ruk a její svěřenci se rozdělovali do dvou skupin. Každá šla podél jedné strany a když se oba „proudy“ střetly, byli stáli všichni v pravidelných rozestupech na okraji tatami. Hudba najednou utichla.
Lory něco vykřikla a se složenými pěstmi ve výši boků se rozkročila a přikrčila. Její svěřenci to zopakovali s chladnou jistotou a bez zaváhání. Lory opět něco vykřikla a rychle kopla před sebou a zaťatou pěstí vyrazila vpřed. Opět to všichni zopakovali.
Chvíli bylo absolutní ticho, které přerušila až rychlá hudba. Všichni se rozběhli ke středu a evidentně jim nevadila vysoká pravděpodobnost, že dojde k hromadné srážce. Najednou, jako by utlo a všichni byli sešikování ve pěti řadách po čtyřech s Lory v čele. Na chvíli všichni jako by ztuhli ve stejné pozici. Po třech vteřinách se ozvaly bubny a všech jednadvacet páťáků začalo předvádět nejrůznější kopy, hmaty a úchopy. To vše v rychlém rytmu bubnů. Celé obyvatelstvo slavné školy čar a kouzel na to zíralo s otevřenou pusou.
Po pár minutách se pět z nich zastavilo a ostatní se rozestavěli podél obvodu. Lory odněkud vytáhla tyče a společně s několika dalšími je hodila zbylým na tatami.
Všech pět se rozestavilo do velkého W a vyčkávali. Za pár sekund začali sinchronizovaně točit tyčemi a stříbrné pásky se každou chvíli zaleskly.
Po pěti minutách skončili a na jejich místa nastoupilo dalších pět studentů. Na začátku udělali několik přemetů a pak začali předvádět nacvičené souboje. Vše bylo do posledního puntíku vymakané, takže na ně všichni zírali s posvátnou úctou a zděšením. Potom souboje skončily a naběhlo posledních deset.
Ti pro změnu předvedli čisté souboje s několika jednoduššími akrobaciemi. Jejich vystoupení končilo tím, že pět z nich hodilo svého protivníka přes rameno a se zaťatou pěstí si na něj klekli. Pak se postavili a odběhli bokem.
Chvíli se nic nedělo, jen hrála hudba. V publiku to zašumělo.
Najednou na tatami pomalým krokem vešla Lory a postavila se do středu čelem k profesorům. Přikrčila se a sklonila hlavu. Jednu ruku zaťala v pěst a přiložila ji na dlaň ve výši svých prsou. Naběhli za ní Harry, Ron a Hermiona a naskládali za ní na sebe pět cihel. Pak se opět stáhli. Hermiona kývla a Fred to zmáčknul. Ozvala se pomalá relaxační hudba a všichni očekávali, co se bude dít. Ale nic se nestalo, Lory stála jako z kamene.
Profesor lektvarů si vzpomněl na její exhibici a moc dobře věděl, co se bude dít.
Najednou hudba utichla. Lory se stále nehýbala a v duchu počítala do deseti. Pak se prudce otočila a zaťatou pěstí rozrazila cihly. Naprostá většina přítomných zalapala po dechu a vytřeštila na to oči.
Lory se ale nijak nevzrušovala a pokračovala v nacvičené sestavě z exhibice. Byl tady ale jeden malý háček, tak trochu tady chyběla Viky, která by s ní svedla souboj, a tak na její místo nastoupil ten nejneočekávanější...
Lory stejně jako na exhibici klečela s tyčí nataženou před sebe. Najednou se na tatami vřítil Neville a vší silou zaútočil na svou bývalou přítelkyni zezadu. Všichni Nebelvírští ztuhli a někteří se dokonce chopili hůlek.
Lory ale jen zvedla tyč a zastavila tak Nevillův útok.
Rychle ho odtáhla a usmála se. Neville vypadl sebevědomě a relativně klidně, v ruce pevně svíral tyč a zíral Lory do očí. Chvíli kolem sebe jen kroužili a pak Nebelvírský nešika opět zaútočil. Strhla se rychlá bitka, ve které neměl na první pohled nikdo na vrch. Pak ale přišla chvíle, kterou Neville tak dlouho nacvičoval.
Nacvičeným kopem vyrazil Lory zbraň a rychlým pohybem jí shodil na zem. Pak na ní nakročil a koncem tyče jí prudce vyrazil na obličej. Lory na poslední chvíli zvedla ruce a Neville zastavil tyč asi centimetr od jejího nosu. Hudba utichla a oba rychle oddychovali. Mladý nebelvírský učeň pomohl Lory na nohy a věnoval jí milý úsměv. Postavili se vedle sebe a rozběhli se k východu.
V relativně dobrém synchronu se odpřemetovali se do středu tatami, následování i zbytkem jejich ročníku.
Skončili ve složité pozici čelem k profesorům. Všichni rychle oddechovali a tvářili se jako mistři světa.
Když jejím spolužákům došlo, že to je konec, začal někdo z oblasti Nebelvíru tleskat. Po pár vteřinách se k němu přidal i zbytek koleje a posléze i zbytek školy.
Celý pátý ročník si nastoupil do řady a uklonil se profesorům. Pak s Lory v čele odkráčeli do Vstupní síně.

„Tak tohle bylo NĚCO.“ vydechl Dean a začal si balit věci.
„Jo, ale nejlepší byl ten Malfoyův ksicht, když Neville složil Lory. Přísahal bych, že si v tu chvíli nadělal do kalhot!“ vyprskl Ron a společně s většinou Nebelvírských páťáků se začal chlamat.
Během deseti minut už byli všichni sbalení a postupně začali odcházet. Nakonec ve Vstupní síni zbyla jen Lory a pečlivě skládala své věci do tašky.
„Kdo to vymyslel?“ ozvalo se jí za zády. Lory se ohlédla a podívala se do temných očí místního profesora lektvarů.
„Co pane?“ zeptala se nevinně a zavřela tašku.
„To představení.“ odsekl Snape. Lory se napřímila a přehodila si tašku přes rameno.
„Já.“ odvětila klidně a podívala se mu do očí. Snapeovi se rozšířily nozdry rozčilením.
„Jak jste se mohla opovážit?!“ vyštěkl profesor lektvarů.
„Byla to jen legrace, nechtěli jsme se vás nijak dotknout.“ ujišťovala ho Lory a tvářila se co jak nejnevinněji mohla. Snape jí popadl za loket a pevně ji stisknul. Lory sykla bolestí a její prvotní instinkt byl ho pořádně praštit, ale ovládla se a bez bázně se mu podívala do očí.
„Za to mi zaplatíte.“ zasyčel Snape a v neproniknutelné černi jeho očí se objevil vztek. Lory se mu vyškubla.
„Už se těším.“ zasyčela a vyrazila po schodech nahoru. Netušila však, že profesor lektvarů zajde až příliš daleko do její minulosti...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář