Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 03 - Host v domě 1 část

24. 1. 2009

Následující zbytek týdne byl jednotvárný. Harry a Dudley každé ráno chodili běhat, Harry poté trávil den prací na zahradě, kam s sebou často bral Sandy a povídal si s ní. Po večerech si četl ve svých nových knihách nebo dělal domácí úkoly. Sandy s ním teď byla i v noci. Spával, zatímco ji měl obtočenou kolem paže. Kdykoliv ji na ruce neměl, připadal si podivně. Když ji poprvé přinesl k sobě do pokoje, byla trošku nervózní, jakmile zahlédla Hedviku.

”Přinesl jsi mě sem abys mě zabil ?” zeptala se.

Harry se na ni podíval. ”Ne, to je moje domácí sova Hedvika. Nosí poštu. Je schopná najít kohokoliv kdekoliv ve světě a dodat mu dopis, i když zrovna nevím, kde se nachází. Všechny poštovní sovy to dovedou.”

”Půsssobivé,” zasyčela nepřesvědčeně Sandy. ”Takže ty už máš domácího mazlíčka,” ozvala se ublíženě.

”No, Hedvika mi zajišťuje spojení a já se na oplátku o ni starám a krmím ji. Takže ona je spíš něco jako zaměstnanec než domácí zvíře.” Náhle ho napadalo, že to není moc odlišné uspořádání jako mají domácí skřítci, kteří jsou podle Hermiony neprávem zotročeni. ”Myslel jsem si, že nechceš být moje domácí zvířátko?”

”Nechci. Ale nechci být ani zaměstnanec. Takže kdo jsem?” Harry se na ni zamyšleně díval.

”Co takhle moje spolubydlící?”

”Co je to spolubydlící?” ”To je označení pro lidi, kteří spolu bydlí. Obvykle to jsou přátelé.”

”A co přátelé?”

”Co je s nimi?”

”Proč jsi mi nejdřív nabídl abych byla tvoje spolubydlící a ne přítel?”

”Já... já nevím. Jsi moje přítelkyně Sandy? Byl bych moc rád.”

”Ano, jsem tvoje přítelkyně Harry Pottere.”

Asi týden a půl po jeho narozeninách se Harry chystal jít po večeři nahoru, když někdo zazvonil u dveří. Bez přemýšlení vyhrkl ”Já otevřu!” a stiskl kliku.

Byl to Snape. Harry okamžitě zařval a uskočil, Snape byl ta poslední osoba kterou by očekával na Zobí ulici. Očividně se pokoušel obléct jako mudla – něco, co Harry u něj nikdy neviděl. Bohužel se jeho oblečení do Surrey nehodilo. Byl oblečen jako někdo z afrického safari, od pohorek až po helmu se sítí proti moskytům. U pasu měl dokonce i mačetu, ačkoliv si Harry všiml, že na druhé straně mu visí kouzelnická hůlka. Jeho nohy mezi khaki šortkami a ponožkami byly smrtelně bledé, čímž poukazovali na skutečnost, že nikdy v životě na safari nebyl. Splihlé černé vlasy měl svázané pod helmou do ohonu. Harry zůstal stát a nevěřícně na něj zíral.

”Také Vás rád vidím, Pottere,” zavrčel. Harry rychle o krok ustoupil.

Snape opatrně vešel dovnitř, dívaje se nedůvěřivě kolem dokola, jakoby očekával nějaký útok lustru na stropě nebo květin naaranžovaných na stole v hale. Potom ho následoval velký černý pes a Harry si vydechl úlevou.

”Siriusi! Díky bohu!” Ale jeho kmotr se nepřeměnil do lidské podoby.

Nedůvěřivě se rozhlédl a pak kývl na Snapa, který šel zpátky ven a vyzval nějaké další lidi stojící v hloučku na zápraží, aby šli dovnitř. Lidé vešli do domu – byla to Hermiona a její rodiče. Harry byl stejně šokovaný, jako když prve viděl ve dveřích Snapea.

”Hermiono!” bylo to jediné, co byl schopen říct.

Celá rodina Grangerových vypadala, jakoby se přes ně přehnalo tornádo. Všichni vrávorali pod tíhou jejich zavazadel, která s sebou pravděpodobně vláčeli z Anglie do Řecka a Bulharska. Všiml si, že Hermiona vypadá zvlášť vyčerpaně, i když se jí nemohl podívat do očí, protože na nich měla černé brýle. Byla oblečena do džínových šortek dosahujících ke kolenům. Do nich měla zastrčené velké bílé tričko s krátkým rukávem s bílo-modrou řeckou vlajkou a na nohách měla obuté prošlapané turistické boty. Všichni vypadali poněkud zaprášeně, jakoby sem šli z Bulharska pěšky. Harry je uvedl do obývacího pokoje a zavřel přední dveře. 

Dudley a jeho rodiče nyní stáli v hale, nedůvěřivě zírali na podivnou tlupu, která přepadla jejich dům.

”Podívejte se... ” říkal právě Harryho strýček když vcházel s tetou Petunií a Dudleym v závěsu do obývacího pokoje.

Náhle se Sirius proměnil z černého psa na člověka a teta Petunie se s výkřikem přikrčila za svého manžela. Sirius si ze zad ometl nějaký prach a urovnal rozcuchané vlasy. ”Dovolte mi abych se představil,” řekl, nabízeje při tom svou ruku Vernonu Dursleymu. ”Jsem Sirius Black, Harryho kmotr. Už jsme se potkali.”

Vernon Dursley se schoulil, odmítaje se dotknout Siriusovy nabízené ruky. Náhle předstoupil Dudley, stiskl mu ruku, pevně jí potřásl a autoritativním hlasem řekl, ”Dudley Dursley.”

Sirius se na Dudleyho usmál a Harry Dudleymu věnoval uznalé přikývnutí. Pak si všiml, že se Dudley dívá na Hermionu. ”Velice se omlouváme, že jsme k Vám vpadli tak bez ohlášení, ale jedná se o stav nejvyšší nouze. Zatímco byli Grangerovi v Bulharsku, někdo se pokusil o únos. Zlí kouzelníci zkoušeli unést Hermionu.”

Harry na ni šokovaně pohlédl - seděla s kamenným obličejem, pořád s tmavými brýlemi na očích. ”Viktoru Krumovi se podařilo překazit jejich plán únosu, ale předtím je Hermiona slyšela mluvit o tom, že instrukce dostanou od někoho jménem Lucius.”

Udělal přestávku, aby toto sdělení všichni strávili. ”Myslím, že všichni víme o koho se jedná.”

Dursleyovi němě zavrtěli hlavami, nemajíce představu o čem Sirius mluví. Vypadali, jako by si přáli, aby Sirius a zbytek těch podivných lidí opustili jejich dům.

Hermionina matka seděla hned vedle ní, objímala ji pažemi a pokoušela se ji k sobě přivinout. Hermiona to odmítla a opět se posadila vzpřímeně, aby nevypadala jako ufňukaný rozmazlenec.

”Cestoval jsem s Grangerovými z Řecka do Bulharska, ale poté, co se stal ten únos jsem se spojil s profesorem Snapem. Mluvili jsme s ředitelem Bradavické školy, který si myslí, že zde je pro Hermionu to nejbezpečnější místo dokud nezačne škola. Její rodiče budou ukryti pro jejich vlastní bezpečí – už byla přijata příslušná opatření.”

Grangerovi vypadali, že je to nepotěšilo. ”My... my máme pro Vás šek. K pokrytí nákladů za Hermionin pokoj a stravu na zbytek léta,” řekla Hermionina maminka Dursleyovým.

Harry viděl, jak jeho tetě zasvítily oči. Teta Petunie zřídka odmítla peníze a Grangerovi vypadali docela normálně, když pomineme fakt, že cestovali ve společnosti Siriuse a Snapea.

”Může tady zůstat?” zeptal se Sirius Dursleyových.

Ti vypadali, že se obávají odmítnout. Vernon Dursley nepatrně přikývl, pan Granger vytáhl šekovou knížku a začal vyplňovat šek. Podal ho Harrymu strýci, který vytřeštil oči a náhle vypadal jakoby se probudil.

”Harry!” vyštěkl. ”Odnes zavazadla tvé přítelkyně do hostinského pokoje!” prakticky vytrhl panu Grangerovi šek z ruky, čímž ho málem povalil.

Harry posbíral Hermionina zavazadla a řekl jí: ”Tvůj pokoj je nahoře.”

Přikývla a následovala ho do haly. Sirius se proměnil zpět na psa a vyvolal tím další jekot tety Petunie. Snape a Grangerovi se přesunuli do haly s velkým černým psem.

”Děkuji Vám, pane a paní Dursleyovi,” řekl Snape podlézavým hlasem, jakoby mu konverzování s mudly bylo neobyčejně odporné. ”Nyní Vás opustíme.”

Jakmile se za nimi zavřely dveře, Harry a Hermiona pokračovali nahoru do schodů. Stále držela hlavu vzpřímeně. Harry položil kufry, aby mohl otevřít dveře, potom je zase sebral, rozsvítil světlo a vyzval Hermionu, aby vešla dovnitř. Šel hned za ní, položil zavazadla na postel, obrátil se k ní a opatrně ji pozoroval. V pokoji nastalo ticho.

Najednou Hermiona zašeptala, ”Zavři dveře.” Harry je zavřel a Hermiona si okamžitě strhla tmavé brýle z obličeje, odhalujíc tak oči červené od pláče.

”Ach, Harry!” Přišla k Harrymu, ovinula mu paže kolem pasu a vzlykala na jeho hrudi.

Harry si ji k sobě pomalu přitáhl, položil jí bradu na vrcholek hlavy (byl překvapený, když zjistil, že je teď o několik palců vyšší než ona - předtím byli oba stejně vysocí) a začal ji hladit po vlasech, uchvácený jemností jejích kadeří. Naposledy ho políbila na vlakovém nádraží King’s Cross na konci června a tím že mu dala polibek na tvář ho překvapila. Ještě nikdy předtím to neudělala. Ale tohle nebylo jako pusa na rozloučenou, nikdy se nedrželi jako teď, zatímco plakala. Vypadalo to, že tak budou stát velice dlouho, ale když se mu znovu stulila do náruče a přestala plakat, zvedl jí tvář, aby se na ni podíval a laskavě ji políbil na čelo.

”Jsi unavená. Trochu se vyspi.” Šel ke dveřím a otevřel je. Dívala se na něj jako vyplašená srnka. ”Dobrou noc, Hermiono.”

”Dobrou noc, Harry.”

Harry opatrně zavřel dveře a v hale narazil na Dudleyho tázavý výraz. Odmítavě zavrtěl hlavou. ”Potřebuje si odpočinout.”

Dudley přikývl a vešel do svého pokoje. Harry vklouzl do své ložnice a zavřel dveře. Nachystal se ke spaní, ale předtím než si lehl vzal z poličky obrázek Hermiony na Korfu, přinesl si ho k posteli a posadil se na její okraj. Potom se s ním natáhl k lampě na nočním stolku a dlouho se na něj díval. Nakonec si sundal brýle a zhasl světlo.

Harry ucítil jak jeho postel poskočila. Leknutím otevřel oči. Slunce už vycházelo, ale ještě ne zcela. Venku se zatím úplně nerozednilo, přírodu halily šedivé stíny a horizont byl olemovaný růžovou barvou. Zašilhal k nohám postele a zjistil, že tam sedí Hermiona. Měla oblečené něco co považoval za letní pyžamo, jakési světle modré bavlněné šortky a propínací tričko na knoflíky s límečkem a kapsou. Seděla s koleny přitaženými k bradě a nepřítomně hleděla do dálky. Promnul si oči a natáhl se pro brýle. Když si je nasadil, posadil se a pokrývka se mu sesunula k pasu. Dívá se na něj nějak divně, pomyslel si.

”Hermiono?” troufl si. Doufal, že ji vytrhne z jejího zamyšlení. Podívala se mu do očí.

”Vypadáš jinak,” řekla jednoduše.

”Celé léto manuálně pracuju,” vysvětlil a zvedl ruku. ”Moje mozoly mají mozoly.” Ale cítil, že se dívá někam jinam než na jeho ruce.

”Máš taky nižší hlas.”

”Jo, ale můj zpěv se vůbec nezlepšil. Teď se zdá, že jsem tenor, ale možná skončím jako baryton.”

Několik minut neřekla nic. Harry nebyl zvyklý, aby byla tak zticha. Mluvila pořád, pokud náhodou neměla nos zabořený v knížkách. Přelétla očima pokoj. Všiml si, že se dívá na svou fotografii na nočním stolku - teď si přál, aby ji strčil někam do zásuvky nebo tak něco. Pak jí zrak spočinul na Sandy na jeho paži a na baziliščím amuletu, který se mu houpal na prsou.

”Ještě jsi nepoznala Sandy,” rozhodl se říct, aby přerušil ticho. Naklonil se dolů a promluvil k hadovi.

”Sandy? Jsi vzhůru?”

Sandy zvedla hlavu. ”Už ano.”

Podíval se na Hermionu, která měla pusu dokořán. ”Víš,” řekla, ” slyšela jsem tě mluvit hadím jazykem předtím jenom jednou: v soubojnickém klubu v druhém ročníku, když jsi řekl Malfoyovu hadu, kterého vykouzlil, aby nechal Justina na pokoji a každý si myslel, že ho proti němu štveš.”

”Dokud jsem neslyšel Sandy mluvit v zahradě, zapomněl jsem, že to umím. Tráví teď se mnou hodně času. Je prima si s ní popovídat.”

”Ssss tebou je taky prima mluvit,” řekla mu Sandy. ”Naučila jsssem ssse hodně o lidech.”

”Co říkala?” chtěla vědět Hermiona.

Bavit se o Sandy se jí zdálo jednodušší než o čem Harry opravdu chtěl mluvit - pokus o únos.

Usmál se. ”Říkala, že se mnou ráda mluví a taky že se hodně naučila o lidech.” Chvíli zvažoval, že jí poví o hadích předtuchách. Ale pak si vzpomněl, co by pro něj všechno mohla Sandy udělat ve škole během vyučování, především v hodinách věštění, kdy by mu říkala co se stane během pár minut.… Hermiona by to pravděpodobně považovala za podvádění nedůstojné prefekta nebo, což bylo důležitější, nedůstojné pro něj a nutila by ho to prozradit. Pořád ještě nebyl rozhodnutý, jestli do toho půjde nebo ne.. mělo to přece jenom příchuť podvodu.

”Co to je?” zeptala se po té, co se ticho protahovalo, ukazujíc na amulet.

Harry sáhl dolů a pohrával si s ním. ”To je dárek k narozeninám. Od Ginny.”

”Aha,” řekla Hermiona, když jí došly souvislosti. Harry si domyslel, že Hermiona by asi nevybrala amulet s Baziliškem, pokud by byla Ginnině místě. Hermiona zjistila jako první, že nestvůra v Tajemné komnatě je Bazilišek a podívala se na něj pomocí zrcadla. To ji však neochránilo a ona upadla do stavu blízkému smrti, hlubokého bezvědomí, ze kterého ji naštěstí vysvobodil nápoj z kořene mandragory. Hermiona neměla ohledně Bazilišků žádné romantické představy. Náhle se na něj vychytrale zadívala.

”Máš nějaký důvod proč se tak schováváš pod dekou ? Spíš nahý?” Harry byl šokován.

”Ne! Ale... skoro. Jen ve spodkách. Mohla bys... mohla bys mě omluvit než se obléknu? Dudley a já chodíme každé ráno běhat.” Ušklíbla se.

”Boxerky nebo slipy?”

”Boxerky.” ”Barva?”

”Černá.”

”Jako čaroděj. Jenom vylez, stejně to vypadá jako plavky.”

”Hermiono, PROSÍM... ”

”Dobře, dobře, už jdu.” Vstala a šla ke dveřím, znovu se zadívala na svou fotografii na nočním stolku, ale nic neřekla. Když odešla, spustil nohy z postele a šel do šatny najít nějaké oblečení na běhání. Za peníze, které si vydělal prací na zahradě si mohl koupit pár věcí na sebe a aby si to zjednodušil, vybral si všechno černé: černé šortky a tílka bez rukávů, v kterých běhal, ponožky, běžecké boty, černé džíny, roláky a propínací košile, které mohl nosit na podzim pod školní uniformou, pár černých svetrů a triček. Dokonce si, jak už prozradil Hermioně, koupil černé boxerky. Jakmile vešel do šatny, dveře jeho ložnice se znovu otevřely.

Byla to Hermiona. Chvíli zaraženě stála s rukou na klice a smála se, že ho přistihla jen ve spodním prádle. ”Můžu jít běhat s Vámi? Najdu si nějaké vhodné oblečení. Po tom co se stalo v Bulharsku...řekněme, že si raději vylepším fyzickou kondici pro případ, že bych nemohla použít kouzla, víš?”

Harry stál na místě, odmítaje se zakrýt nebo zčervenat. ”Jistě. Potkáme se za pět minut před vchodovými dveřmi.”

Přikývla, ale nehýbala se, znovu na sobě cítil její oči. Víc jak minutu hleděli jeden na druhého. Harry pohlédl na její fotku na nočním stolku a pomyslel si: OK, dobře. Je to férové. Já ji viděl oblečenou do *tohohle*...

Všichni tři se potkali u vchodových dveří, Harry v jeho černém běžeckém oblečení, se Sandy pořád obtočenou okolo ruky (Dudley to věděl, ale Harry se důsledně vyhýbal tomu, aby jeho strýc s tetou hada viděli), Dudley ve svém běžeckém úboru a Hermiona v šedé běžecké podprsence a velice těsných cyklistických šortkách v barvě královské modři. Dudley valil oči a Harry se snažil ho při tom nenapodobit - nevypadala, že by plánovala běžet vedle něj, ale pokud chtěla být vpředu tak mu to vyhovovalo. Všichni si vzali s sebou vodu a Harry je přinutil udělat pár protahovacích cviků na trávníku poté, co si sundal Sandy z paže a položil ji pod keř, aby tam vyčkala až do jejich návratu. Hermiona nebyla zvyklá dělat tyto zahřívací cviky, ale docela rychle se chytla. Harry se pokoušel na ni nedívat, pokud to nebylo absolutně nezbytné. Dudley se nenamáhal odvracet oči, ale jakmile začali běžet chytře se posunul za Hermionu, aby měl dobrý výhled. Běželi do parku a zpět třikrát, Hermiona se ani jednou neotočila nebo neflirtovala. Po snídani šla Hermiona do zahrady s Harrym dívat se jak pokračuje v práci. Oblékla si jednoduchou blůzku bez rukávů zelené barvy, bílé bavlněné šortky a tenisky.

Hnědé kadeře měla stále trošku vlhké ze sprchy a opálení dělalo bělmo jejích očí ještě zářivější.

Harry měl svoje obvyklé černé oblečení, tričko s krátkým rukávem, šortky a černé pracovní boty, které používal, protože chránily nohy, kdyby mu na ně náhodou spadl kámen (což se mu stalo už několikrát). Sedla si naproti domovní zdi v pozici, kterou zaujala ráno - paže okolo nohou, kolena přitažená k bradě. Harrymu to připadalo, jakoby se snažila chránit před útokem, jako pevnost v obležení. Napadlo ho, jak ten pokus o únos musel být traumatický….co jí asi ti Luciusovi násilníci provedli ?...

Celé dopoledne ho tiše pozorovala. Nosíval si sem přehrávač od Dudleyho, aby si zkrátil čas během práce nebo občas mluvíval se Sandy, ale dnes nechal svůj dárek uvnitř a když Sandy zvedla hlavu a mluvila na něj tiše jí zašeptal: ”Promiň, Sandy. Promluvíme si později. Tohle není vhodná doba.”

Přijala to bez poznámek, položila si hlavu zpátky na svůj ocas a znovu usnula. Oběd snědli v zahradě a jak byl Harry zvyklý, sundal si tričko a položil se na trávu, pochytat trochu sluníčka. Slunce šimralo jeho oční víčka a matně si uvědomil, že se Hermiona pohnula. Ucítil, že se posunula jen pár palců od něj a po několika minutách s očima stále zavřenýma zašeptal její jméno. Nejdřív neodpověděla a tak to zopakoval. Předtím než vyslovil druhou slabiku řekla trochu netrpělivě: ”Já jsem tě slyšela.”

Zmlkl asi na půl minuty a potom řekl, ”promiň. Nebyl jsem si jistý. Napadlo mě jestli se už cítíš připravená promluvit si o Bulharsku.” Zůstal ležet na zádech se zavřenýma očima, doufal, že když se na sebe nebudou dívat, bude pro ni jednodušší mluvit.

Povzdechla si jakoby se mu chystala znovu říct, že je ještě na tento rozhovor moc brzy, ale místo toho se do toho rovnou pustila.

”Byli jsme na tržišti. Viktorova a moje máma se šly podívat na chleba do pekařství, Viktor s mým tátou kupovali nějaká kuřata a já jsem se měla postarat o zeleninu. Zdálo se to naprosto bezpečné, stánek se zeleninou byl jen o dva dál než prodejce kuřat a já jsem se chystala koupit nějakou cibuli a pepř… Ale najednou jsem se cítila bezstarostně a pohodově jako bych byla pod kletbou Imperius. Pokoušela jsem se s tím bojovat, ale nebylo s čím, nebylo mi řečeno nic, co bych nechtěla udělat. Zjistila jsem, že mám naléhavé nutkání koupit zeleninu, ale to byl důvod proč jsem tu byla. Vzpomínám si, že jsem byla pěkně zmatená, jako kdybych čekala na instrukce, ale ty nepřicházely.” ”Jako v transu jsem sáhla po červeném pepři a zkoušela jsem se zeptat kolik za něj chtějí za pomocí frází, co mě naučila Viktorova maminka. Ale když jsem to vyslovila, tak to neznělo jako můj hlas. Ta žena u stánku řekla, že nevypadám dobře… znělo to jako z velké dálky... a já jsem si pomyslela, že možná nejsem pod kletbou Imperius, možná jsem nemocná…jsem v cizí zemi, už jsem předtím onemocněla z neznámého jídla a vody, v brašně mám nějaké mudlovské léky, měla bych si něco vzít, abych se cítila lépe. Odvedla mě dovnitř stánku, kde seděla a byla tak milá, hladila mě a mluvila na mě anglicky… teď když o tom přemýšlím, anglicky se mnou mluvit neměla, ne ? Žádný bulharský přízvuk.” ”Pak jsem se... zastavila. Naprosto zastavila. Bylo to jako bych byla světlo, co někdo vypnul. Nevzpomínám si, že bych slyšela nějaké zaklínadlo. Nevzpomínám si, že bych něco vypila... nic. Když jsem...se vzpamatovala, byla tma a po každé straně jsem měla muže v šedých kouzelnických hábitech, oba na mě mířili hůlkami. V hlavě jsem zase měla všechno v pořádku, ale snažila jsem se vypadat omámeně, i když jsem už nebyla, protože spolu mluvili a já jsem chtěla slyšet co říkají. Žena od stánku se zeleninou zmizela. Tržiště bylo prázdné. Jeden z nich řekl, ‘Lucius bude velice potěšen.’ Mluvili anglicky. Ten další řekl, že o ty čtyři další bude postaráno, další tři dívky z Bradavic a mudlovský chlapec, který byl v mudlovské škole, když to udělali v červnu.. ať to bylo cokoliv. Pak mluvili o mě, o tom jak vypadám a že by to mělo být něco…extra... ”

Toho se obával. Harryho to stálo velké úsilí zůstat se zavřenýma očima. Po té co to překonal ji vybídl, aby pokračovala.

Zhluboka se nadechla a řekla: ”No, až kam se pamatuju, nedělali nic... extra. Pak oba na mě zároveň namířili svoje hůlky ... cítila jsem se jako bych se nemohla pohnout... a vyslovili zaklínadlo, na které si nemůžu vzpomenout. Je možné, že na mě potom použili paměťové kouzlo, což by vysvětlovalo, proč si na nic nevzpomínám. Však víš, mě stačí slyšet zaklínadlo jednou a obvykle si ho zapamatuju... ”

”Já vím,” řekl Harry jemně.

”Potom... jsem se znovu zastavila. A když jsem se zase vzpamatovala byl den, otevřela jsem oči a ležela jsem na pohovce ve Viktorově domě, on mě zvedl nahoru, zavolal mým rodičům a řekl jim, že jsem zpátky, že jsem v pořádku…”

”Ale ty o tom nejsi přesvědčená.”

”No, to není tak úplně ono. Je to tak, že prostě nevím. Během toho ... celý ten ztracený čas. Kdo ví?”

Harry poslepu natáhl ruku, našel Hermioninu a propletl její prsty se svými. Cítil, jak křečovitě tiskla jeho ruku a zmáčkl jí ji zpátky. Už nemluvili a jakmile jeho hodinky zapípaly, otevřel oči a dal se zase do práce, jakoby se nic nestalo. Pustil Hermioninu ruku a znovu si oblékl tričko.

 

Náhledy fotografií ze složky Fénixův řád 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA