Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 01 - Ruční práce 1 část

20. 11. 2008

První den letních prázdnin Harry plánoval se pořádně prospat. Cítil se tak unavený, že mu nemohl stačit ani rok spánku na to, aby zapomenul na vše, co se událo za posledních deset měsíců. Harry Potter byl pravděpodobně nejslavnějším kouzelníkem na světě, vyjma zlého čaroděje, který zabil jeho rodiče. Teď byl zřejmě ještě slavnější, když jen před pár týdny vyhrál Pohár Tří kouzelníků. Jeho sláva však končila na hranicích kouzelnického světa.

V obyčejném světě – tom mudlovském, byl ten, kdo je jen pro zlost jeho strýci, tetě a bratranci. Chtěl se vyspat a zapomenout, ale místo toho se probudil o půl osmé, protože ho vyrušil křik dělníků, hučení a skřípání hloubkového rypadla a pronikavý hlas jeho tety pokřikující instrukce na muže, kteří byli najati na přestavbu zahrady u domu v Zobí ulici číslo 4, kde se Harry cítil vítaný asi jako žhář v papírenské továrně.

Při takovém rámusu nebylo možné znovu usnout a tak Harry rezignoval, odhodil přikrývku stranou a posadil se na okraj postele. Rukou nahmatal brýle na nočním stolku a nasadil si je. Pokoj byl plný kouzelnických pomůcek a čarodějných knih ležících na podlaze kolem Harryho cestovního kufru, který ještě nestačil vybalit. Vstal, přešel k šatníku a podíval se do zrcadla na jeho dveřích.

Za poslední rok vyrostl o několik palců a nohavice od pyžama mu končily vysoko nad kotníky. Během Poháru Tří kouzelníků byl natolik zaneprázdněný tím, jak zůstat naživu, že si ani nevšiml rýsujícího se ohryzku na svém krku. Zkusil zazpívat kousek školní hymny, aby zjistil jak jeho hlas zní. Ve škole čar a kouzel v Bradavicích bylo tradicí, že každý zpíval hymnu na svou vlastní melodii. Harryho oblíbená byla Londonderry Air. Ale v jeho hlasu bylo něco zvláštního...než jako píseň to spíš znělo jako něco mezi zahradním trpaslíkem sedícím na drakovi a zuřivou kočkou kopající kolem sebe. Odkašlal si a zkusil to znovu tentokrát s jinou melodií, ale bylo to ještě horší než prve. Jeho hlas byl nakřáplý a vydával strašný hluk, dokud s sebou jeho sněžná sova Hedvika nezačala zmítat, skuhrat a plácat křídly o klec.

Najednou dělníci v zahradě ztichli a jeden z nich zařval: "Co to k sakru bylo?"

Harry doufal, že myslel Hedviku a ne jeho, ale druhý dělník už odpovídal: "Core, Dicku, myslím, že to někdo zpíval."

Harry se zašklebil do zrcadla. Rozhodl se prozatím svých experimentů s hlasem zanechat, odhrnul si vlasy z čela a prohlédl si jizvu. Měla tvar blesku a byla vzpomínkou na vraždu Harryho rodičů. Když byl ještě hodně malý, Voldemort zabil jeho rodiče a pokusil se zabít i jeho. Spustil vlasy opět do čela. Potřeboval ostříhat. Když byl malý, tak proti stříhání vždy bojoval (jeho teta a strýc byli jeho vlasy neustále frustrovaní). Nyní ho ale napadlo, že by se sebou měl něco udělat, aby spíš než jako malé vyděšené dítě vypadal jako kouzelník, který přemohl lorda Voldemorta.

Taky zpozoroval, že mu začínají rašit vousy na bradě, nad horním rtem a na tvářích. Konečně! Možná se bude muset holit ještě než skončí léto. Harryho napadlo, jestli existuje nějaká kouzelná břitva, kterou se není možné pořezat. Ještě nikdy neviděl kouzelníka chodícího s malými chomáčky toaletního papíru na pořezaném obličeji, jako to dělal každé ráno strýc Vernon. Někdy mu dokonce při snídani upadly do kávy, nebo jídla. Když se to stalo, Harry se k tomu raději nevyjadřoval ani se nezasmál a jen zhnuseně pozoroval, jak strýc nabírá plnou lžíci vajíček s chomáčem krvavých papírků a nevědomky ji pojídá, zaneprázdněný ranními novinami. Pak se vždycky rozzlobeně ptal tety Petunie: "Petunie! Co jsi dnes ráno dala do těch vajíček?! Jsou odporná!" Teta ale obvykle argumentovala tím, že recept je od známého kuchaře z televizní show. Harry pokaždé upustil vidličku a strčil hlavu pod stůl, aby se vyhnul jejich pohledům, když málem vyprskl smíchy. Vousy byly opravdu hodně viditelné, vypadal, jako by si pořádně neumyl tvář a kůži mu pokrývala vrstva špíny.

Podíval se do zrcadla na svůj hrudník - nikdy nespal v tričku, protože trpěl fobií z udušení ve spánku a s límečkem kolem krku měl pocit, že nemůže dýchat. Jeho hruď byla světlá, plochá a bez jediného chlupu - byl hrozně vyzáblý. Zatnul svaly a znovu pohlédl do zrcadla. Vypadal opravdu směšně. Za měsíc mu bude patnáct a nemá žádné svaly. Svěsil paže a prohlížel si jizvu na loktu levé ruky. Rána byla od Červíčka, který mu vzal krev, aby ji mohl přidat do lektvaru na znovuzrození lorda Voldemorta. Jeho krev...krev nepřítele byla poslední ingrediencí do lektvaru, který Voldemort potřeboval, aby se mohl vrátit do svého těla. Po kostech otce a mase služebníka (Červíček si usekl ruku a byl odměněn novou, stříbrnou rukou)….. Harry se zachvěl, aby se zbavil strašlivé vzpomínky na Červíčka svíjejícího se na zemi, jak si druhou rukou držel krvavý pahýl...

Dělníci se znovu pustili do práce. Pokřikovali na sebe a jako soprán ve sboru se nad tím nesl pištivý hlas tety Petunie, poučující je, jak mají svou práci dělat. Strýčkově továrně na vrtačky se dařilo dobře - proto nabídl tetě Petunii přestavbu zahrady, aby mohla zapůsobit na členy svého zahradního klubu a ta se do toho hned pustila. Najala zahradní designéry, jejichž plány se měli řídit, ale nyní trávila všechen čas tím, že na poslední chvíli měnila každý detail a výsledným zmatkem všechny kolem sebe přiváděla k šílenství.

Harry si oblékl šortky, tričko, ponožky a tenisky, proklouzl kolem Hedviky a vydal se dolů. Když přišel do kuchyně, strkal si právě strýc Vernon do pusy kousek slaniny, na kterou mu spadl zakrvácený chomáček papíru. Harry potlačil smích a strčil hlavu do ledničky, aby našel nějaké jídlo a tak nikdo nemohl vidět jeho výraz. Posadil se ke stolu s pomerančovým džusem a banánem a natáhl se pro toast s máslem.

Jeho bratranec Dudley už u stolu seděl a jeho snídaně se skládala z jogurtu, ovoce a rýžového koláče. Už bylo upuštěno od grepů, protože Dudley údajně vypadal lépe. V Harryho očích však stále byl spíš hromadou chvějícího se sádla, než malým svalovcem. Od té doby, co se Harry vrátil domů, choval se k němu překvapivě rozumně a zdvořile, dokonce Harrymu odnesl z auta do domu jeho kufr a pořád se chlubil, jak zhubl.

Vůbec se Harryho nezeptal na jeho školu a neustále žvanil o dívce, se kterou chtěl začít v září chodit. To bylo samé - Julie sem, Julie tam. Harry trpělivě naslouchal, mimo Bradavice byla kouzla zakázaná a tak neexistoval způsob jak ho umlčet. Stejně raději poslouchal Dudleyho žvásty, než aby byl zbit, jak se mu v dětství často stávalo. Teta nakonec na chvíli opustila dělníky v zahradě a také přišla na snídani. Náhle se koláč na stole rozstříkl na všechny strany, když ho smetla velká sova, která přiletěla otevřeným oknem.

Přistála na židli strýce Vernona a nutila ho sundat jí z pravé nohy dva dopisy - když se k tomu neměl, otočila se a pohledem spočinula na slanině. Naštvaný strýc vstal, couvl z dosahu ptáka a zaječel na Harryho: "Harry! Co to tu chce?"

Harry se chvilku kochal strýcovou fobií z magie, pak šel k sově, sundal jí z nohy pergameny a podal kousek slaniny. Prohlédl si dopisy. Jeden byl adresovaný tetě a strýci a vypadal jako od Siriuse, druhý byl pro něj. Oficiální dopis z Bradavic. Sova zahoukala. Poté, co úspěšně splnila úkol a nedostala žádné další instrukce vyletěla oknem ven. Harry uslyšel, jak dělníci vyjekli překvapením. Podal strýci dopis od jeho kmotra Siriuse Blacka, který v kouzelnickém světě prchal před spravedlností, protože jeho bývalý přítel Petr Pettigrew (stříbro-ruký služebník lorda Voldemorta, zvaný Červíček) na něj úspěšně svalil vinu za vraždu, kterou spáchal sám, stejně jako vinu za vraždu několika mudlů (nekouzlících lidí), kteří se k tomu náhodou připletli. Od té doby, co Harry tetě a strýci řekl, že jeho kmotrem je kouzelník uprchlý z vězení, se k němu chovali o poznání lépe. Strýc otevřel dopis a začal číst. Výraz jeho tváře byl nejdřív rozmrzelý, pak zmatený, potom se změnil v překvapení a nakonec ve zděšení.

Harry svůj dopis z Bradavic ještě neotevřel, zajímalo ho, co může Sirius psát, že to strýce tak rozrušilo. Když dočetl, natáhl ruku s dopisem k Harrymu a dával přitom dobrý pozor, aby se ho nedotkl, jako by ho mohl uhranout. Harry se zahleděl do dopisu:

 

Drahý pane a paní Dursleyovi,
píšu Vám, protože mám o Harryho starost. Přál bych si mít svého synovce u sebe a starat se o něj, ale jak jistě víte, můj pobyt v kouzelnickém světě není zcela legální a pokud budu cestovat s nejslavnějším kouzelníkem světa, budu příliš nápadný a nebudu se moci postarat o jeho bezpečnost. Ředitel Bradavic profesor Brumbál se domnívá, že bude nejlepší, když přes léto zůstane u Vás, ale chtěl bych Vás varovat abyste ho příliš nezatěžovali – po tom co musel minulý rok absolvovat. Harry Vám to možná neřekl, protože je velmi skromný, ale stal se nejmladším vítězem Poháru Tří kouzelníků, který se letos konal po téměř sto letech. Dalším důvodem, proč Vám to zřejmě nesdělil, jsou události, na které se pokouší zapomenout a které následovaly po ukončení turnaje. Harry byl přenesen na místo, kde se nacházel kouzelník, který zabil jeho rodiče a stal se svědkem jeho znovuzrození. V ten den zažil strašlivé věci. Harryho spolužák byl zavražděn před jeho očima. Harry se utkal s lordem Voldemortem, zachránil si život a vrátil se se spolužákovým tělem, aby ho rodiče mohli pochovat. Udělal víc, než mohlo… nebo dokázalo… mnoho dospělých kouzelníků. Jsem na něj velmi hrdý kvůli jeho morální síle, čestnosti a kouzelnickým schopnostem. Všechny tyto věci poukazují na to, že z Harryho jednou bude ten největší kouzelník všech dob. Prosím postarejte se o něj dobře...ve škole nebude navždy. Doufám, že zařídíte zakoupení všech jeho školních pomůcek a prvního září ho dopravíte k vlaku do Bradavic.

 

Sirius Black

 

Strýc Vernon na Harryho upřel svá malá očka: "A jak může každý poznat, že ty jsi ten slavný Harry Potter?" pronesl ironicky.

Harry stáhl rty v úzkou štěrbinu a odhrnul si čupřinu z čela, aby odhalil jizvu.

Vernon také stiskl rty a zamručel: „Ach, zajisté..“ Posadil se zpátky na židli – teď když sova odletěla znovu nabyl svou sebejistotu. "Tak vítěz poháru! Musíš si myslet kdovíjaký nejsi mistr magie!" Hary byl překvapený. Obvykle se strýc vyhýbal jakékoliv zmínce o kouzlení. Co ho ovšem nepřekvapovalo, bylo, že ho popichuje. Znělo to, jako kdyby nečetl v dopise část, ve které se mluví o jeho skromnosti a také, že se pokouší zapomenout na Cedrika... Cedrik Diggory byl druhý bradavický šampion. "Podporujte Cedrika Diggoryho – Opravdového šampiona Bradavic!," hlásaly odznaky, které někteří studenti minulý rok nosili. Odznaky, na nichž se tento nápis po stisknutí změnil na: "Potter je hnusák" – odporně zelená barva písma měla připomínat barvu jeho očí (které ale byly spíš jako smaragd). Harry si to pamatoval, jako by to bylo včera. On a Diggory se dostali do finále turnaje. Bylo to tak nedávno, že Harry stále cítil chlad Cedrikova těla, pořád viděl výraz jeho tváře, modré oči, prázdné a nevidoucí...

Harry se na strýce zamračil, ale už nic neřekl. Mohlo by se stát, že by celé léto zůstal zamčený v pokoji a jeho kouzelnické pomůcky by opět skončily v přístěnku pod schody. Harry si až teď všiml Dudleyho, který na něj civěl s jistou dávkou nechtěného respektu. "Dobrá," řekl strýc. "Jediné co chci je, aby ses mi tohle léto nepletl do cesty!"

Podal dopis své ženě a nasupeně odešel do práce - přál si totiž, aby si Sirius Harryho odvezl a on ho už nikdy neviděl. Dudley vzal od matky dopis, ta poodešla k oknu, otevřela ho a něco zaječela na dělníky. Harry si náhle vzpomněl na svůj dopis z Bradavic. Otevřel ho a s rostoucím úsměvem, který nebyl schopný potlačit, četl:

Bradavická škola čar a kouzel
Ředitel: Albus Brumbál (nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)

 

Vážený pane Pottere,
jako ředitelka Vaší koleje, Vám s potěšením oznamuji, že jste byl jmenován prefektem Nebelvíru počínaje 1. zářím. Je to zodpovědnost o níž vím, že ji nebudete brát na lehkou váhu. Budete dohlížet na dodržování školního řádu stejně jako na chování ostatních studentů v nepřítomnosti učitele. Je to důležitá funkce. Od našich prefektů očekáváme jen to nejlepší. Oba Vaši rodiče byli prefekty a vím, že by na Vás byli hrdí. Jako prefekt budete mít přístup do míst zakázaných ostatním studentům a budete se účastnit pravidelných setkání všech prefektů pátého, šestého a sedmého ročníku, pod vedením primuse a primusky, kterými budou Roger Davies z Havraspáru a Alice Spinnetová z Nebelvíru.
Gratuluji Harry! Ráda Vás 1. září uvítám jako prefekta.
Se srdečným pozdravem

 

Minerva McGonnagalová
zástupkyně ředitele

 

Harry si prohlédl přiložený seznam prefektů 5. ročníku:

Nebelvír: Hermiona Grangerová, Harry Potter
Mrzimor: Hannah Abbotová, Ernie MacMillan
Havraspár:Mandy Brocklehurstová, Evan Davies
Zmijozel: Milicent Bulstreodová, Draco Malfoy

 

Draco Malfoy! zaúpěl Harry.

To si mohl myslet. Samozřejmě, že Snape jmenoval Malfoye prefektem! Severus Snape byl v Bradavicích učitelem lektvarů a ředitelem zmijozelské koleje. Myslel si o Malfoyovi, že nemůže udělat nic špatně, stejně jako o Harrym, že nemůže udělat nic správně. Harry nebyl překvapen mrzimorskými prefekty, znal Hannah a Ernieho z hodin Bylinkářství, ale neznal Mandy Brocklehursteovou ani Evana Rogerse. O Evanovi věděl jen to, že je bratr Rogera a hraje Famfrpál za Havraspár.

"Jsem prefekt!“ řekl Harry tetě a bratranci, přičemž se pokusil zamaskovat, jak ho to potěšilo.

Teta zachroptěla: "Ty a prefekt?!!"

Harry nedokázal skrýt bolest ve svém hlase: "Moje matka i otec byli prefekti. Dokonce primusové!"

Jeho teta vypadala naježeně: "Nechci nic slyšet o tvých rodičích! Ani o té...té tvojí škole!" řekla.

Harry si vzal dopis nahoru do pokoje a přinesl Hedvice trochu slaniny. Přemýšlel, s kým by se mohl podělit o ty dobré zprávy. Myslel na svého nejlepšího kamaráda Rona Weasleyho, ale pak ho napadlo, že Ron prefektem jmenován nebyl a asi by to nebylo zvlášť taktní. Harry rychle zapomněl na Siriusův dopis, kde oslavuje jeho skromnost - chtěl se prostě svěřit někomu, koho by to potěšilo jako jeho.

Mohl napsat Hermioně, která jela s rodiči na dovolenou do Řecka, ale zřejmě také dostala svůj dopis a o všem už ví. Po Řecku Grangerovi navštíví Viktora Kruma a jeho rodinu v Bulharsku. Hermiona se s Viktorem seznámila, když přijel se svým ředitelem z Kruvalu do Bradavic na Pohár Tří kouzelníků. Viktor byl šampionem své školy a při jednom úkolu Hermionu zachránil z jezera. Harry se rozhodl, že Hermioně napíše později, přičemž jako záminku využije gratulaci k prefektuře.

Pak ho napadlo: Hagrid! Z rozházeného kufru vzal pergamen, brk a inkoust. Posadil se za stůl a rychle Hagridovi napsal o svém jmenování. Věděl, že to Hagridovi nebude připadat jako vychloubání, ale bude se radovat s ním. Hagrid byl jedním z jeho nejlepších přátel, velký poloobr, kterého ve 3.ročníku vyloučili, protože údajně otevřel Tajemnou komnatu (byl udán samotným Voldemortem, který před 50-ti lety studoval v Bradavicích jako Tom Raddle). Poté dostal Hagrid v Bradavicích práci klíčníka. Byl to Hagrid, který, když bylo Harrymu 11 let a ještě neměl ponětí o nějakém kouzelnickém světě, o tom, že je slavný a o tom, že jeho rodiče zabil lord Voldemort (nezemřeli při autonehodě, jak mu tvrdili strýc a teta tónem, jakoby to byla jenom jejich vina), ho přišel odvést do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Dokončil list Hagridovi a přivázal ho k Hedvičině noze. Ještě, než vzlétla, dal jí zbytek slaniny.

Když vyletěla oknem, zaslechl opět údiv dělníků pod okny. "Jejda," pomyslel si Harry, to jsem neměl dělat, teta Petunie z toho dostane mladé….

 

Náhledy fotografií ze složky Princ dvojí krve 2

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA