Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. Minulost

19. 9. 2008

Hermionu Grangerovou probudilo drnčení budíku.

„Ach ne! Už je 10 hodin! Musím se začít učit do školy," řekla mírně vrávoravě.

Zvedla hlavu z polštáře, hodila pohledem po svých vlasech a padla zpátky na postel. Její vlasy byli kudrnaté, víc než by měli být, a tak bylo těžké je udržovat, ale už si zvykla.

Jejím bobřím zubům už nebylo pomoci a to jí na zevnějšku moc nepřidalo.

Povzdechla si a šla do koupelny. Učesala si vlasy (alespoň se o to pokusila), vyčistila si zuby, a dala si sprchu.

Vzala si na sebe plandavé džíny, velké tričko a sešla po schodech dolů.

„Hermiono, drahá, jsi tam? Tvůj otec a já bychom s tebou chtěli mluvit," řekla Anna Grangerová.

„Ano mami. Jen si sním snídani. Mimochodem mami, je to výborné. Tohle mi v Bradavicích docela dost chybělo," řekla Hermiona laskavě.

Anna se nenuceně zasmála: "Hermiono, přestaň mi lichotit, přijď prosím do našeho obýváku po snídani."

S tím odešla z místnosti, ale Hermiona by si mohla zapřísáhnout, že ji slyšela vzlyknout.

To by mě zajímalo, co se děje. Pomyslela si poprvé ve svém životě zmateně.

Rychle dojedla snídani a šla mírně nervózní do obýváku.

„Posaď se, miláčku," řekl Hermionin otec, John.

„Prosím, Hermiono, musíš to pochopit, milujeme tě, a že je to pro tvé dobro," řekl John.

„Chápu, já vás taky miluju," řekla Hermiona zmateně.

„No, tak... jsi adoptovaná," řekla Anna plačtivě.

Hermiona zazmatkovala: „Mami, tati, já jsem adoptovaná? Vy jste mě adoptovali? A jsem teda čarodějka? A moji, ehm, rodiče jsou čarodějové a co vy?" zeptala se rozechvěle, jak si snažila utřídit myšlenky.

„Ano drahá, jsi čarodějka, a mohl bych přidat mocná," řekl John.

„Víš, my jsme taky kouzelníci, ale nedáváme to vůbec najevo. Někdo tě, zřejmě, unesl při narození a my jsme na prahu, spolu s tebou, našli dopis od tvého únosce. Spolu s tím tam byli myšlenky únosce, jež byli přidány v dopisu. Nevíme, kdo tě unesl," řekla Jane.

Jane držela v ruce nádobku, Hermiona se nadechla a vstoupila.***

Vzpomínka:

Hermiona spadla na tvrdou, studenou, cementovou podlahu.

„Au!" vykřikla.

Najednou uviděla bledou ženu, s černými vlasy a ohromnýma modrýma očima, s dvěma dětmi, kteří vypadali jako dvojčata.

„Brendane, co udělá temný Pán s dvojčaty, až je uvidí?" řekla ona žena.

„S největší pravděpodobností nebude mít radost, ale nemá jinou možnost než je přijmout, Gabriele," řekl vysoký pohledný muž s tmavýma vlasama.

„Je to pravda, že syn Lily a Jamese porazil Pána Zla? Nebudeme už  muset nenávidět mudly a krvezrádce?" zašeptala Gabrielle.

„Tak jsem to slyšel. Ale jako jeho nejvěrnější budeme muset nadále chodit a šlapat po cestě, kterou jsme si vybrali. Budeme pořád sloužit Temnému Pánovi," řekl smutně Brendan.

„Souhlasím," odpověděl hluboký hlas. Hermiona se otočila, a těžce oddychovala.

Byl to otec Draca Malfoye. Měl kratší vlasy, které nebyli na pohled až tak bílé, a jeho šedé oči vyřazovali vřelost.

„Kde je Narcissa?" zeptala se Gabrielle.

„Ona přijde. Je venku."

„Už jsem tu," odvětila Narcissa držíc v rukou chlapce s modro-šedýma očima. Měl světlé bělavé vlasy, a po rodičích zdědil kombinace svých očí.

„Ach bože! Vy máte dvojčata?" zeptala se Narcissa se strachem v očích.

„Co myslíte že na to řekne, Temný Pán?" zeptal se zvědavě Lucius.

„My si nejsme jisti, ale víme jistě, že zabije jednoho z nich," řekla Gabrielle vystrašeně, a Brendan ji objal.

„A jak jste se dohodli na jméně dvojčat?" Lucius si pomyslel, že je vhodný čas pro změnu tématu.

„No, ten chlapec se bude jmenovat Blaise Michael Zabiny a dívka Mia Isabelle Zabiny," uvedla Gabrielle rozhodně.

„Dík zlato, že jsi se mnou poradila," řekl Brendan sarkasticky.

„Žádný problém," odpověděla Gabrielle sladce. „Mimochodem, jak se jmenuje váš chlapeček?" zeptala se Malfoyových.

„Jmenuje se Draco. Draco Lucius Malfoy," usmála se Narcissa.

Náhle se dveře s prásknutím otevřeli, a dovnitř vešla vrchní sestra. Beze slova popadla dvojčata i Draca, a odešla ze dveří.

„Hej!" vykřikl Brendan. „Kam si sakra myslíte, že jdete?"

Nicméně, Lucius už sprintoval ke dveřím, a tak Brendan běžel za ním. Oba se dostali do dětského pokoje, kde popadli dech a vstoupili.

Uviděli, jak Draco a Blaise klidně spí, ale Mia tam nebyla.

Brendan zpanikařil, začal se divoce rozhlížet kde je jeho dcera. Slzy mu tiše rámovali tvář, a Lucius mu položil ruku na rameno.

„Nedělej si starosti, najdeme ji," řekl konejšivě svému nejlepšímu příteli.

Brendan si smutně povzdechl a řekl: „Ano, já ji najdu. Myslím, že bude nejlepší, když se vrátíme ke svým ženám, a řekneme jim to."

A tak se vrátili k pořád vyděšený k ženám.

„Gabrielle, miláčku, zjistili jsme, že Draco a Blaise spí, ale Mia...Mia je pry...pryč!"

Brendan a Gabrielle plakali nad ztrátou svého dítěte, zatímco Lucius a Narcissa se je snažili utěšit.

Konec vzpomínky

***

Hermiona si ani neuvědomila, že se ocitla zpátky v domě Grangerových. Tiše seděla na červeném koberci.

„Takže poté, co jsi byla unesena, jsme tě našli na našem prahu. Ihned jsme kontaktovali Brendana a Gabrielle, protože jsme je znali z Bradavic," řekla Jane.

„Řekli nám, aby jsme si tě nechali, protože Voldemort se vrátil zpátky, a on by tě zabil, kdyby to zjistil. Byli jsme velmi rádi že tě máme, protože jsme sami nemohli mít vlastní děti," dopověděl John.

„Chceš získat zpátky tvou pravou podobu?" zeptala se Jane.

„Ano," zašeptala Hermiona, ale bála se, že by se změnila tak...jak by se jí nelíbilo.

John něco zamumlal a Hermiona cítila, že se na ní začalo měnit.

Vyrostla o pár centimetrů, a když se podívala dolů, zjistila, že získala nějaké křivky.

Tohle není vůbec špatný. pomyslela si.

Se zájmem se podívala na svoje vlasy. Už nebyly chundelaté, kadeřavé či hnědé. Měla je černé jako půlnoc s elektricky modrými pruhy.

Její oči se změnili z hnědě čokoládové na blankytně modré.

Stala se z ní kočka!

Anna se na ni nervózně podívala: „A...máš nás ještě ráda?"

„Mám vás ráda! Jak bych vás nemohla mít ráda, když jsem u vás žila 16 let?"

„Aaaah, Hermiono!" Anna drtivě objala Hermionu.

„Mami, mohla bys mě prosím tě pustit?" zasténala Hermiona těžce.

„Ah, ano, jistě, promiň," zrozpačitěla Anna.

„No, tví skuteční rodiče by tu měli být každou chvíli, tak by bylo dobré, kdyby ses šla převléknout," John se zadíval na její malé oblečení.

„Samozřejmě," řekla Hermiona, ale dřív, než měla šanci jít nahoru, se rozvonil zvonek, a Hermiona se zasekla.

Byli zde.

 

Náhledy fotografií ze složky Princ dvojí krve 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(lucilka, 28. 1. 2009 0:40)

Doufám, že tahle povídka bude mít pokračování.

Ehm

(Sym , 20. 9. 2008 20:44)

Další by měla být v sobotu, už ji skoro mám ;D

Díky

(ostruzina, 19. 9. 2008 18:47)

Děkuji i za autorku překladu. Budeš si muset počkat až naše milá překladatelka přeloží další kousek, ale neboj budu jí popohánět.

Teda

(Kris, 19. 9. 2008 18:24)

Tak, a co bude dál?

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA