Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. kapitola – Ráno před snídaní I. - Zmijozel

12. 7. 2008

 3. kapitola – Ráno před snídaní I. - Zmijozel

Nenávidím zvuk budíku; každý den zvoní! Kolik je vlastně hodin? Je 8 hodin ráno, to je sebevražda. Vstávat bohužel musím. Co mí spolužáci, spí, nebo jsou už vzhůru?

Tadeáš Warington a Regulus Black jsou vzhůru, Martin Flint a Alex Rokwood ještě spí. Vstávám také, ty paka na mě čekají, asi aby se neztratili, jako by tu byli poprvé, nebo co.

„Dobré ráno, Damiene.“

„Dobré ráno, Tadeáši.“ To je hrůza, proč se musím takhle po ránu vyčerpávat, já to nesnáším. Ale nechám si to pro sebe.

„Ahoj, Damiene, ty už jsi vzhůru?“ řekl Regulus.

„Nazdar, Regulusi, právě zvonil budík, jasně, že jsem vzhůru. Jestli si vzpomínáš, tak za chvíli začíná snídaně a v 9 hodin škola.“

„Jistě, že si vzpomínám, je to takhle každý den, kromě soboty a neděle …“

„Správně, Regulusi, takže my teď uděláme pár věcí …"

„Jakých věcí, Damiene?“ zeptal Tadeáš.

„Tadeáši, kdyby si mě nechal domluvit, tak by si se to dozvěděl.“ Jestli mě chce hned po ránu namíchnout, tak se to začíná dařit, moje malfoyovská krev a touha po poslušnosti svých noshledů se ve mně začíná bouřit, i když dva z nich si ještě klidně spí.

„Tak promiň, Damiene, mluv, už ti nebudu skákat do řeči,“ řekl Tadeáš a Regulus mu přizvukoval.

„Tak dobrá.“ Vezmu je na milost, jsou to tupci. „Za prvé - vzbudíme ty dva spáče, za druhé - vezmeme naše věci a půjdeme na snídani a za třetí - půjdeme na vyučování, no a cestou můžeme zkusit vyprovokovat někoho z Nebelvíru. Jasné?“

„Jasné, Damiene, máš dobré nápady, ostatně jako vždy.“

„Já vím, Tadeáši.“ Je to největší tupec z těch čtyř. A navíc je to blb, tyhle řeči vedu každé ráno už od prvního ročníku.

Když jsem domluvil, poslal jsem Reguluse pro kýbly s vodou. Poté, co to donesl, jsem s pomocí levitace zvedl ten první kýbl a namířil ho na Flinta a druhý na Rookwoda.Oba zareagovali stejně, ono nejspíš není příjemné, být po ránu politý studenou vodou, jenže jinak bychom je asi neprobudili. Kdybych zaspal já, tak mě takhle nikdo nebudí, netroufli by si. Ono by stačilo se třeba jen zmínit, nebo něco naznačit otci a nedopadlo by to zrovna nejlépe.

No konečně, můžeme vyrazit na snídani, to to trvalo. Nevím a nechápu, co se to s těma holkama děje, pokaždé, když jsme ve společenské místnosti, ať už všichni, nebo každý zvlášť, tak se k nám holky samy hrnou. Všichni máme celkem vysoké sebevědomí, a nejen to i docela vysoké postavení v kouzelnické společnosti. Taky aby ne, jména Malfoy a Black jsou jedna z nejstarších, my z čistokrevnou krví to máme holt jednodušší, a navíc jsme s Regulusem bratranci. Regulus mi je z naší pětky nejbližší, nejen kvůli tomu, že jsme příbuzní, ale hlavně proto, že z těch čtyř má mozek v hlavě a to nejen proto, aby mu to tam tak prázdně nedunělo, ale taky má návod, jak ho používat. Mám ještě bratrance a sestřenice od dalších příbuzných, ale ty jsou buď starší a nebo v Dracově věku.

Když už jsem si na něj vzpomněl, kde vůbec je? Aha, támhle u krbu se svými spolužáky. Kývnul jsem na něj a on udělal to samé. Musím během snídaně vymyslet ten trest pro něj a jeho noshledy. A po snídani nebo při obědě jim říct, kde a v kolik mají nastoupit svůj trest.

„Pánové, jdeme přece na snídani. Tak nechte holky holkama, jdeme! Haló, Regulusi, Martine, Tadeáši, Alexi! Jste hluchý, nebo co? Já tady na vás nečekám a nehodlám tady vystát důlek. Poslední slovo, jdete?“

„Jdeme,“ řekl Tadeáš a vykročil směr ven ze společenské místnosti a ostatní nás následovali.

Holky šly za námi jako nějací ocáskové, ale to nám spíš zvedlo sebevědomí. Cestou do Velké síně jsme potkali našeho školníka pana Filche a já se rozhodl, že nejhorší trest pro ně bude, když stráví pár hodin s naším školníkem, jejich nepřátelé se pobaví. Těmi nepřáteli myslím lidi z Nebelvíru a naše příbuzný od Síriuse Blacka.

Jenže Sírius už do rodiny nepatří, sám se s ní prý dobrovolně rozešel, že se prý s nikým nechce v životě ani vidět. Jedinou výjimkou je teta Andromeda, taky černá ovce rodiny Blackových, jenže ta se alespoň jednou do roka s rodinou spojí. Pro nás, co mají jen čistokrevný původ, je její rodina dost zvláštní, no je to tak trochu větší ostuda se s nimi stýkat, zvlášť potom, co si teta vzala za manžela mudlovského šmejda z Nebelvíru, což byla také její kolej.

Když jsme míjeli Filche a tu jeho odpornou kočku paní Norissovou, zastavil jsem se.

„Dobrý den, pane Filchi.“

„Dobrý.“

„Mám na vás prosbu.“

„Jakou může mít prosbu na školníka student této školy?“

„Student to nevím, ale jako primus potřebuji vaši pomoc.“

„Primus? To je něco jiného. Co potřebujete?“

„Včera jsem udělil třem studentům školní trest a až doteď jsem nevěděl, jak by ho měli strávit. Takže jsem se vás chtěl zeptat, jestli bych je dnes po večeři mohl přivést.“

„Ale ano, samozřejmě. Budu vás čekat v půl sedmé před mým kabinetem.“

„Děkuji, budeme tam. Nashledanou.“

„Nashledanou,“ řekl Filch a už se začal těšit na večer, až bude mít pod palcem tři studenty.

 

Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA