Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 6) Červivé Jablko

10. 8. 2010

V New Yorku vypadl Harry z krbu do místnosti, ve které čekal mezi jinými lidmi také bystrozor George Wongunson. Když ho Harry uviděl, došlo mu, že jsou potíže…
„Pane Pottere, lituji, ale musím vás připravit o nějaký váš drahocenný čas,“ řekl Harrymu. „Všechny, kdo mají dost slušné bojové schopnosti a nejsou vázáni jako bystrozorové jinde potřebujeme tady na zvládnutí potíží na Deep Way. Víc vám vysvětlím, až budeme všichni na místě.“
S těmi slovy ukázal shromážděným ke dveřím.
*
Prošli chodbou do dveří označených Auror Briefing Room.
Tam čekalo ne rozestavěných židlích plno dalších čaroděj, vesměs ne starších, než čtyřicet let.
Když se Harry a ti, co jej doprovázeli, usadili, začal bystrozor mluvit.
„Pro ty, kdo mne neznají, jsem George Wongunson, velitel bystrozorů v New Yorku. Mrzí mne, že vás ‘Velké Jablko‘ nemohlo uvítat lépe a lituji, že jsme museli překazit vaše plány, ale potřebujeme teď najednou víc lidí pro vyčištění Deep Way. Někdo si tu hraje s nepovolenou magií a zamořil místní čarodějnou čtvrť krysodlaky, které si nejspíš nadělal z obyčejných potkanů. Těch je tu jako v každém městě nespočet. Vašim úkolem bude jednak trochu odlevit našim bystrozorům, jednak co nejvíc těchhle mrch pozabíjet a pokud najdete čaroděje, co je vypouští, chytit ho nebo zabít…“
Na chvíli se odmlčel, aby oděkud, jakoby ze vzduchu, vytáhnul mrtvolu obrovské krysy, která byla větší, než pořádná kočka.
„Vybrali jsme sem ty, kdo jsou bez příbuzných a mají aspoň jakés takés bojové zkušenosti. Po dobu vaší služby zde budete mít pravomoc opravdového bystrozora, ale budete pracovat ve trojicích, vždy dva z vás a jeden zkušený místní bystrozor. Pokud by ten v nějakém souboji padnul, nebo byl neschopen pokračovat ve velení, ten zkušenější ze dvojice bude velet a mít zodpovědnost do příchodu posil nebo do vašeho návratu na základnu. Doufáme, že celá tato nepříjemná situace nebude trvat déle, než dva nebo tři týdny. Nějaké dotazy?!“
Dotazů bylo dost, ale žádný nebyl k podstatě věci.
„Jaké vybavení a jaký žold dostaneme?“ zeptal se Harry.
„Plat bude pět galeonů na den a přiměřené výlohy…“ odpověděl Wongunson. „Vybavení – hůlky máte doufám vlastní, v nejhorším vám zaplatíme za zničenou. Od nás dostanete kromě vysílačky a komunikačního zrcadla každý pistoli Colt Hunter dvaadvacítku na ty krysodlaky a Colt M devatenáct set jedenáct pětačtyřicítku proti lidem nebo něčemu podobnému. Munici si nafasujte ve skladu, budete ale hlásit, na co jste jí vystříleli… Nevíme zatím, jaké kouzlo použít proti těm krysodlakům, ale dost spolehlivě je jde zabít stříbrnou kulkou a to i z malorážky. Ale jsou to zatraceně mrštné bestie. Abych nezapomněl, ti, kdo měli zabijácké kurzy u Joe Kowalskiho, ti budou muset po dobu pobytu v New Yorku zapomenout na nařezávání střel, to tu nedovolujeme ani bystrozorům…“
Ještě se chvíli dohadovali, ale Harry to skoro neposlouchal. Sice se chtěl stát bystrozorem, ale ne za těchhle okolností a v téhle chvíli. Snad to stihne, dva nebo tři týdny ještě v rezervě bez problémů má, jen ho nesmí zadržet kvůli ministrovi Gambinemu.

Zašel do skladu a nafasoval obě pistole, vysílačku a komunikační zrcadlo. Oproti tomu, které používali jeho otec se Síriusem, tohle umožňovalo rozhovor více lidem. Malorážkovou pistoli bylo možné použít také proti lidem, ale jeden musel vědět, kam se trefit a zasažený se přestal hýbat pomaleji.
Ubytovna pro svobodné bystrozory měla pokoje po pěti lůžkách, takže na manipulace s tím tajnějším ze svých utajených měšců mohl rovnou zapomenout…
*
Střelecká příprava spočívala v tom, že jim do palebného prostoru vypustili potkany, které zasáhnout malorážovou pistolí byl zpočátku doopravdy kumšt. Někteří z kolegů to vyřešili tak, že si opatřili ze skladu brokovnice a doufali, že se krysodlaky podaří přimět, aby zaútočili v natolik velké skupině, aby to stálo za brokový náboj…
*
Jejich úkolem bylo 'šlapat chodník' na Deep Way a vyptávat se lidí, jestli někde nezahlédli nějakého krysodlaka. Za tři dny hledání jich v různých sklepích už postříleli víc, než dvacet a to byla jen jejich trojice. Podle narůstajícího počtu jejich nálezů při postupu směrem k asijské části se zdálo, že odtamtud buď jsou vypouštěni, nebo se tam hromadí, protože je tam někdo posílá.
„Co sem lezete, tohle je NAŠE území!" osopil se na Harryho trojici Číňan, když směřovali pátrat do asijské části Deep Way.
„Tady je Amerika!" konstatoval Harry a namířil na kverulanta hůlku. „Uhněte nám z cesty!"
Asijci se rozešli, ale dělali okolo nich hlouček vyprázdněný jen v nejbližším okolí bystrozorů. Tuhle znervózňovací taktiku tady používali natolik často, že to bystrozorové už ani nevnímali. Teď měl ale Harry dojem, že je to jiné, než jindy, ani sám nevěděl proč. Brzy se mělo setmít a byli v jednom z úseků Deep Way, odkud a kam nebylo možné se Přemístit. Nad Deep Way se schylovalo k bouřce, kterou nedoprovázal žádný déšť a která ani nějak přímo neovlivnila svět mudlů mimo ulici čarodějů. Bylo to jakési vybití nashromážděné magické energie, o kterém se předpokládalo, že je víceméně přirozeného původu, nebo jej přinejmenším nikdo neřídí.
Deep Way se dost lišila od dlážděné starobyle vyhlížející Příčné ulice. Tady bylo vidět, že jste v Americe a okolo byla řada mrakodrapů, které měly svou vlastní magickou ochranu a na mnohých visely neonové nápisy. Tady v asijské části byly nápisy často v čínštině, japonštině nebo korejštině.
Trojici velel Nikolaos Janis, Řek ve druhé generaci v Americe. Byl dost líný a Harrymu připadalo, že i neschopný. Velkou většinu zastřelených krysodlaků měl na kontě buď třetí nešťstník, Howard Brown, nebo Harry, přesto ale museli Janise poslouchat, protože byl ustanoven jako velitel. Kdyby byl Harry měl možnost číst některou knihu ze Zeměplochy, označil by ho jako seržanta Tračníka. Dalo se celkem spolehlivě poznat, kdo z místních prodejců různých potravin a pochutin má ‘něco na triku‘ a kdo je ‘čistý‘. Ti ‘čistí‘ při spatření Janise zmizeli, aby mu nemuseli dát najíst, ti ‘druzí‘ mu s povzdechem připravili gáblík na účet podniku…

Harry měl narůstající podezření, že na tenhle relativně rutinní úkol vyčlenili druhou až třetí třídu bystrozorů, které tu v New Yorku měli. Toto podezření se změnilo v jistotu právě ten bouřlivý večer. Asijci, které před chvílí rozehnali, se náhle znovu shlukli okolo a vzduchem začalo krom smrtících kleteb létat i olovo a stříbro. Když Harry viděl svůj prostřílený širák válet se po zemi ve chvíli, kdy se všichni tři bystrozorové krčili za dodávkou teď už připomínající víc cedník, než auto, byl celkem rád za to, že alespoň Howard a Nikolaos mají brokovnice. Sám si se dvěma pistolemi připadal proti samopalům a útočným puškám trochu ‘podzbrojený‘.
„Co to je sakra za verbež?!“ uklouzlo mu.
„Podle mého soudu zabijáci z čínské Triády,“ odtušil Janis.
Proti těmhle vrahounům byla ovšem i Cosa Nostra jen taková obchodní korporace s trochu nestandardními metodami podnikání.
Janis toho měl brzy dost a rozhodl se ukázat, že není jen zbytečný vyžírka, ale že to tu trochu zná a proto se Přemístil Číňanům do zad a ukázal jim, jak chutná sekané olovo z brokovnice polykané břichem…
Přemisťování ovšem neovládali jen bystrozorové. Harry si už myslel, že bude klid, protože Nikolaos se vrátil s několika samopaly hozenými přes rameno. Proto zvednul prostřílený širák a opravil si ho kouzlem ‘Reparo!‘. Tentýž moment si ale vybral jakýsi podivný běs k útoku.
Do boku dostal zásah kouzlem, po kterém mu hůlka vypadla z ruky a odhodilo ho to z dosahu od pistolí.
V té chvíli ho už drželo jakési podivné monstrum, vzdáleně připomínající člověka, jenže s beraními rohy na hlavě a dlouhými špičáky v horní čelisti, které mu přečnívaly jako upírovi z béčkového hororu.

Harry nestihnul udělat nic jiného, než chytit ho pravou rukou za roh, který se mu pokoušel vrazit do oka a odtlačovat jeho zuby od svého krku. Levou rukou držel jeho pravačku s nějakým magickým udělátkem. V té chvíli mu nezbývalo nic jiného, než použít Dotyk Smrti. V magické bouřce, ktrá nad Deep Way panovala bylo toto kouzlo silnější, než Harry i kdokoli jiný mohl jen očekávat a tak za sebou nechal jen pošramocenou lebku svého mrtvého protivníka a ve stavu jakéhosi bojového transu se beze zbraně vydal směrem k budově, nad kterou se honilo nejvíc blesků…
Byla to budova Mandžuské Magické Ústřední Dovozní Společnosti, ale to se Harry dozvěděl až později. Stejně jako to, že slouží jako krytí vedení Triády v New Yorku.
Zahlédl z budovy vycházet jednoho bystrozora, který, když uviděl postavu s rukama planoucíma přetrvávajícím kouzlem Doteku Smrti Harryho raději omráčil.
Když přišel k sobě, stáli nad ním kromě toho bystrozora i Janis s Brownem, kteří měli jeho zapomenuté zbraně. Zátah už totiž skončil a Harry by svým příchodem mohl jedině rozpoutat zmatek, který by mohl napomoci k těku zadrženým gangsterům…
*
Od Grega Holsona, který byl známý jako místní bystrozorské eso, se Harry dozvěděl, že celé jejich působení bylo křoví pro zátah v Mandžuské Magické Ústřední Dovozní Společnosti proti vedení místní pobočky Triád. Během akce se podařilo zabít dokonce i neblaze proslulé Tři Praotce, staré prohnané vůdce gangu, kteří měli na svědomí spoustu prolité krve a nařizovali občas mučení svých protivníků, takové, proti kterému byly i Voldemortovy metody mírné…
*
Po úspěchu bystrozorů při likvidaci Tří Praotců z Triády se situace na Deep Way znatelně uklidnila a Harry měl párkrát i volno, které využil k tomu, aby si připravil odlet a zajistil školné pro syna, kterého snad porodí Čistá Voda
Skřeti z filiálky Gringottovic banky na Deep Way potvrdili, že jeho synovi zajistí zaplacení školného ve škole magie dle jeho vlastního výběru a jen si vyžádali pramen Harryho vlasů, aby mohli magicky prověřit, že žadatel je skutečně Harryho potomek.
Na letišti zjistil, že dostat místo na let do Londýna nebude velký problém ani na poslední chvíli (rok 1981), takže protože nevěděl, kdy ho konečně uvolní z kontraktu na bystrozora, žádný konkrétní let si zatím neobjednal.
*
Mezitím se ale schylovalo k potížím, o kterých Harry věděl, jen doufal, že jim nějak pokud možno nenápadně unikne. Podle zákona ‘svinstva v přírodě‘, který tak hezky definoval Murphy, se to samozřejmě zhatilo…
Nastal patnáctý červen a s ním přišel ten dlouho očekávaný zvrat, totiž zatčení ministra Nicollo Luigiho Gambineho. Veškerý tisk pro magickou komunitu byl téhle události plný. Brzy měl začít zasedat Starostolec ve Washingtonu, který si vzal za úkol rozkrýt všechny minstrovy machinace, finanční i jiné.
Harry tušil, že je zle, začínal mít pocit, jako kdyby se okolo něj zavírala klec…
*
Nikolaos Janis vytáhnul ze svodky zatykačů jeden s Harryho tváří na fotografii.
„A hele, náš hrdina je hledaný pro spoluúčast na finančních machinacích bývalého ministra Nicolo Gambineho. Tak mi podej hůlku a pistole!" řekl a namířil na Harryho vlastní hůlku.
Harry se strašlivými kletbami pronášenými v duchu vykonal požadované a pak jen bezmocně přihlížel, jak ho Christos táhne směrem k celám. Napadlo ho, jestli nemá použít Dotek Smrti, ale neuměl ho použít tak, aby eventuální objekt zůstal naživu a nechtěl, aby se o jeho smrt pokoušeli všichni New Yorkští bystrozorové.
Do cesty se jim postavil velitel George Wongunson:
„Podejte mi jeho hůlku!" přikázal Janisovi.
Když bystrozor svému veliteli podal Harryho hůlku, ten jí použil a vrhnul na něj kouzlo: „Obliviate!" a uspávací kletbu: „Mdloby na tebe!"
Hůlku podal Harrymu a hbitě zachytil hroutícího se bystrozora v podpaždí.
„Pomožte mi ho odnést sem, to je odpočinková místnost, momentálně prázdná. Najdu ho za tři hodiny a všichni budou jeho stav připisovat uprchlému Harveyi Potterovi. Takže vám doporučuji urychleně se Přemístit na LaGuardia a odletět ze země. Víc času vám bohužel zajistit nemohu…"
„Proč to vůbec děláte?!" zeptal se Harry.
„Vím, že máš nějaký úkol týkající se Voldemorta," odpověděl šéf bystrozorů. „To, že zatkli Gambineho neznamená, že tě mají uvěznit a pak s omluvou pustit až když už bude po všem…"
Harry se tedy Přemístil na letiště LaGuardia.
*
Zahlédl několik hlídkujících bystrozorů, pátrajících mezi cestujícími po čarodějích, ale zdálo se, že si ho zatím nikdo nevšimnul. Zašel tedy k přepážce PanAm.
„Kdy máte nejbližší let do Londýna nebo Edinburghu?" zeptal se úřednice za přepážkou.
„Do Edinburghu startujeme během patnácti minut, ale to nestačíte odbavit. Do Londýna startujeme za necelou hodinu a půl. Máme ještě dvě volná místa v turistické třídě, ale jedno je nad křídlem a druhé těsně u záchodku, žádné není to u okénka…"
„V pořádku, stejně je noc," odtušil Harry. „Z okna se budu dívat možná na zpáteční cestě…"
„Dobrá pane…" řekla úřednice.
„Harvey Potter," odpověděl Harry a podal jí svůj americký cestovní pas a kreditní kartu Morganovy banky.
Úřednice vytočila telefon a chvíli do něj hovořila. Vytočila ještě jedno číslo a hovořila ještě kratší dobu, pak se otočila k Harrymu a usmála se na něj:
„Ještě tady jeden podpis prosím. Naše hosteska vás odvede k odbavení. Přeji vám příjemný let. Doufám, že na spáteční let použijete opět naši společnost PanAm."
Odkudsi přišla hosteska oblečená v barvách společnosti PanAm, aby Harryho odvedla k terminálu.
„Vaše zavazadla jsou kde pane?!" zeptala se trochu udiveně.
Harry ukázal malý tlumok přes rameno.
„Co budu potřebovat si doufám dokoupím na místě."
„Velmi dobře, pane. Tohle může cestovat s vámi jako příruční."
Cestou je náhle zastavil Greg Holson s napřaženou hůlkou. Namířil ji na hostesku a ta zůstala stát se skelným výrazem v očích.
„Kam myslíš, že jdeš, Pottere?!" zeptal se bystrozor podrážděně.
„Do letadla do Londýna," odpověděl Harry s klidem.
„Máš přeci být zatčený, kvůli tomu s Gambinem…" bystrozor vytáhnul komunikační zrcátko, ale nepřestával na Harryho mířit hůlkou.
V zrcátku se objevila Wongunsonova tvář.
„Pane, chytil jsem Harveye Pottera, chtěl zdrhnout do Londýna!" hlásil mu.
„Ne nechytil, vůbec jsi ho dneska neviděl," řekl mu ze zrcátka Wongunson. „Je to složitější, ale nebudeme zaplétat naše New Yorkské bystrozory do problémů těch z Washingtonu, když nám ani neposlali posily proti krysodlakům!"
„Rozumím pane! Dobře pane!" odpověděl Holson. Podíval se na Harryho trochu vzteky zúženýma očima. „Dobře, Pottere. Pravda je, že jste nám tady pomohl a že to obvinění vypadá dost nevěrohodně. Stejně se mi na vás něco nezdá, ale to už teď bude starost Britů. Šťastnou cestu!" dodal ještě znechuceně a odmávnul hostesku, aby opět vnímala.
„Pane, jestli se chcete rozloučit s naším cestujícím, tak pojďte s námi. On musí spěchat, aby mu neulétlo letadlo," řekla hosteska bystrozorovi, kterého si všimla až teď.
„Ale ne, stačí říct: Šťastnou cestu!" zopakoval Holson.
„Díky Gregu! Měj se fajn!" popřál bystrozorovi Harry a došel se konečně nechat odbavit.
Rám ani rentgen nenašly Harryho očarované měšce s věcmi, takže se mohl přesunout do nástupního tubusu. Tam předal letušce palubní lístek a ta mu ukázala, kam si má jít sednout.
„Vážení cestující, hovoří k vám kapitán letadla. Vítám vás na palubě Boeingu sedm dva sedm New York - LaGuardia do Londýna - Hethrow, let bude trvat…" unavený Harry si nevyslechl ani celé hlášení palubního rozhlasu a usnul jako špalek. Probudila ho letuška na podávanou večeři a o pár hodin později ještě palubní rozhlas, který vyburcoval všechny spáče, aby si prý vychutnali let letounu proti vycházejícímu Slunci.
Anglie Harryho přivítala celkem obvykle, totiž deštivým počasím a mlhou…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA