Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. Kouřové Zrcadlo

18. 1. 2009

Harry využil času, kdy už měl po zkoušce OVCE a dosud mu nikdo nepřikázal, aby se vyklidil z kolejní ubytovny. Dostal konečně své mudlovské doklady na jméno Harvey, kartu sociálního a zdravotního pojištění, řidičský průkaz a dokonce i cestovní pas. Ten si mnoho Američanů ani nepořizuje, protože se jim zdá, že to při velikosti USA ani nemají zapotřebí. Gambino ale věděl, že má úkol v Británii…

Gambinova dobře zaplacená laskavost mu zajistila rovněž i provedení zkoušky z Přemisťování a certifikát, opravňující Harveye Josepha Pottera Přemisťování taktéž ‘provozovat‘.

Během dalších rozhovorů s Dascalescuem zjistil, že to jeho komolení jazyka a podivný zjev je jen póza, kterou si Rumun pěstoval.

„Jak poznáte předmět proměněný v viteál?“ zamyšleně se podrbal v krátkých vousech.

„Je jedna jednoduchá metoda – pokusíte se z předmětu ‘vymýtat‘ zlého ducha. Z viteálu sice nic vyhnat nejde, ale to, jak se kus čarodějovy duše drží, způsobí, že se předmět ohřeje nebo dokonce rozzáří.“

Při jiné příležitosti od něj Harry odkoupil ‘past‘ na duši, které se nechce odejít na Onen svět. Byla to olověná urna, zvenčí chráněná mosazným pláštěm, která měla vnitřek vylisovaný ze stříbrného plechu a postříbřenou zátku. Urnu spolu s částí vybavení Harry zašil do tajnějšího z obou tajných měšců.

Oproti tomu vybral z ‘železné rezervy‘ dva tisíce galeonů a uložil je na svůj účet v bostonské pobočce Gringottovic banky. Skřeti mu pak celkem ochotně zajistili legální účet u mudlovské Morganovy banky.

* * *

V Bostonu byl na přelomu ledna a února 1981 docela nepříjemný lezavý mráz. Harry si vybral cestu Letaxem do Houstonu, protože v Texasu byla větší naděje, že snáze doplní zásoby střeliva a najde nějaké odlehlé místo k procvičení. Navíc tam bylo podle předpovědi počasí tepleji, než v cílové Arizoně. Houston stejně fungoval v čarodějném světě jako centrum pro jih Spojených Států.

Aby v Texasu ’zapadl‘, pořídil si dlouhý kožený kabát a širák v kovbojském stylu. Většinu oblečení vyměnil za vyrobené ve státech, jen svou košili se zašitými očarovanými měšci upravil tak, že odřízl značku původního výrobce a přišil tam jednu ze staré místní. Pokud by ho někdo zadržel, nemělo by nic napovídat, že je z Británie, pokud tedy nenajdou a neotevřou ten lépe zajištěný měšec.

* * *

V Houstonu plánoval Harry zakoupit auto, které pak zas prodá, až poletí do Británie na vlastní hon na Voldemorta. Na místech, kam se potřeboval dostat, se nemohl spoléhat na veřejnou dopravu a magické prostředky byly využitelné jen omezeně.

Když vystoupil ven z krbu, vrhli se na něj nečekaně dva čarodějové s napřaženými hůlkami. Třetí s taseným Coltem M 1911 stál tak, aby při eventuální palbě nezranil své kolegy.

„Služba Bystrozorů!" vykřiknul jeden. „Co jsi zač?!"

„Harvey Joseph Potter," odpověděl Harry. „Co se děje, že mě takhle 'přívětivě‘ vítáte'?"

„Máte s sebou zbraň!" obvinil ho jeden z bystrozorů a ukázal na čidlo nad krbem.

„Ano, to mám,“ připustil Harry. „Na tom snad tady není nic neobvyklého…“

„Mohli bychom vidět vaše doklady?“ zeptal se bystrozor.

Nikdo se nějak neměl ke sklopení zbraní. Harry odhrnul levačkou pomalu cíp kabátu, aby bylo vidět holster s Coltem M 1911, pak dvěma prsty postupně vytahal doklady včetně certifikátu o provedené zkoušce OVCE.

Komisní bystrozor si jeho doklady prohlédl, pak pokynul, takže všichni uložili zbraně a Harry mohl dát ruce zas volně.

„Co tu plánujete dělat, pane Pottere?“ zeptal se.

„Chci najít nějaké schopné indiánské šamany, potřeboval bych od nich nějaké informace…“

„Sice nevím, k čemu vám budou, hombre,“ řekl ten bystrozor s pistolí s pohledem upřeným na Harryho širák. „Pokud ale byste si to přál, tak až budu mít po službě, mohu se s vámi Přemístit k Hopiům do Arizony. Tam je celkem schopný šaman John Tezcatlipoca. To znamená Kouřové Zrcadlo, dostal jméno po aztéckém bohu temnoty a severu. Pokud ten vám nepomůže, snad vás aspoň nasměruje ke kolegům ze svého kmene nebo od Navahů. Komančové teď nemají nikoho, o kom bych věděl a Apače nebo jiné v rajónu neznám…“

„To by bylo fajn, sice jsem původně myslel, že tu nejdřív koupím auto, ale takhle ušetřím…“ odpověděl Harry.

„Rozhodně,“ přisvědčil bystrozor. „Bohužel, někteří indiáni kradou a tak byste musel automobil zajišťovat. Takhle, když budete mít jen to, co máte v rukou, nebude je to tolik pokoušet. Sice je mezi nimi většina slušných, ale smůlu na ty druhé nejspíš mít budete… No, já končím službu za tři hodiny, tak se zatím porozhlédněte po Warlock Street. Jo a kupte si dobrej spacák, noci jsou na poušti hnusně studený.“

* * *

Jako má Londýn svou Příčnou ulici, New York svou Deep Way, má Houston svou Warlock Street, kde čarodějové najdou aspoň ty nutné pomůcky. Když ale prošel krámky, shledal, že tady skoro nic nepotřebuje. Prodejna očarovaných pomůcek a zbraní byla skoro prázdná a dokonce i místní knihkupectví Harryho zklamalo. Ve srovnání s ‘Krucánkami a Kaňoury‘ bylo dost ubohé. Většina knih byly jen standardizované učebnice a mnohoslibně pojmenovaný Arcanum Magnum (Velké Tajemství) byla jen trochu vylepšená učebnice kouzelných formulí.

„To víte, antikvární knihy mají v Bostonu a New Yorku, tady na to není takový odbyt…“ odpověděl mu znuděný prodavač.

Na ulici viděl pouličního čaroděje, který nabízel své služby za pár galeonů, zřejmě někdo, na koho dolehla finanční nedostatečnost. Pohled to byl poněkud skličující, takže se raději vytratil pryč do mudlovských ulic v blízkém okolí. Harry si nebyl sice úplně jistý, že je to opravdu nějaká ztracená existence, ale působil tím dojmem.

V papírnictví pořídil sešit se značkou ‘Vyrobeno v Houstonu, USA‘, aby do něj zapisoval ta koupená ‘proroctví‘ indiánského šamana.

Během prohlídky narazil na obchod se zbraněmi. Vešel s tím, že si jen dokoupí nějakou obyčejnou munici do pětačtyřicítky, když ho zarazil jeden kousek vystavený ve vitríně. Byl to Colt M 1911, obdobný, jako ten v jeho vlastním podpažním holsteru. Tenhle byl ale stavěný na držení levou rukou, včetně vyhazovacího okénka, které by mu pak neposílalo horké vystřílené nábojnice do obličeje. Na zbrani bylo ozdobným písmem vyryto ‘Jarwis Purcell, Gunmaker, Houston – Texas, Handmade‘. Cena byla jako za většinu unikátů hodně nadsazená. Prodejce zbraní si počítal tři sta padesát dolarů za zbraň, která v tovární formě nestojí víc, jak sto padesát. Přesto si Harry řekl, že si jí koupí.

„Tenhle unikát, dobře pane…“ obrýlený prodavač měl ve tváři staré tetování nějakého gangu mladistvých, ale navzdory tomu působil podivuhodně solidním dojmem. „Nějaký doklad totožnosti?“

Když mu Harry podal svůj řidičák, prodavač se rozhlédl po krámu. Byli tam s Harrym sami.

„Pojďte prosím dozadu,“ vyzval momentálně jediného zákazníka.

Když za Harrym zavřel dveře, vysvětlil:

„Máte řidičák z Massachusetts, to byste ale musel mít tamní zbrojní pas!“

Podíval se ještě jednou na Harryho.

„Máte tu v úmyslu dělat nějaké potíže nebo někoho vraždit?!“

„Samozřejmě, že ne!“ vydech Harry. „Krom toho, myslíte, že bych vám to věšel na nos?!“

„Pravděpodobně ne,“ souhlasil prodavač a posadil se k nedopitému půllitru zvětralého piva.

Rozebral pistoli, o kterou Harry stál a zamyšleně prohlížel mechanismus. Na stole se mezi rozebranými zbraněmi skvěly prázdné plechovky od PissWater. (Slangové označení pro pivo značky Budweisser – What is the difference between american beer and making love in a canoe? None. Both is fucking closed to the water.)

„Ten Jarwis Purcell byl puškařský genius,“ dodal trochu nesouvisle. “Představte si, že tu pistoli udělal tak, aby se v ní i při levorukém ovládání používaly normální zásobníky.“ Odmlčel se.

„Přihoďte stopade, já něco přihodím na oplátku a nikdy jsme se neviděli,“ vysvětloval a podal Harrymu druhou hlaveň. Byla o něco delší, než ta, která byla v pistoli původně a na konci měla bajonetové úchyty. „Ano, to jsou úchyty na tlumič hluku,“ přikývnul prodavač a přihodil děrovaný váleček, který na ty bajonetové úchyty připojil. „Není nejdokonalejší, ale celkem spolehlivý.“

Harry odpočítal sto padesát dolarů a shrábnul podané věci do velkých kapes kabátu.

„Hodně štěstí a nenechte se zbytečně chytit!“ doporučil ještě prodavač na rozloučenou.

* * *

„Já jsem Jarwis Franklin,“ představil se konečně bystrozor. „Vezmu vás k hoganu starého Tezcatlipocy a snad vám pomůže. Kdyby něco, sem se už zvládnete Přemístit sám, už byste to tu měl jakž takž znát.“

Vzal Harryho za ruce a s prudkým škubnutím oba Přemístil.

* * *

„Johnův hogan je támhle ta bouda,“ ukázal na nevelký domek postavený jako malá pevnost. Dovnitř se lezlo po žebříku přes venkovní zeď. To byl prví zřejmý prvek obrany tohohle zvláštního místa. Kromě toho ale Harry zachytil i tetelení řady ochranných a varovných kouzel. Byl by ochotný se vsadit, že žádný mudla by se k šamanovi nikdy sám nedokázal dostat…

„Támhle je pak vesnice Sichomovi a pak kus dál támhle říčka Pollaca Wash,“ ukázal na shluk přízemních domků situovaný na skále. „Spadá oficiálně pod první missii, v Pollace. Do vesnice radši moc nechoďte, pracuje tam umělecký hrnčíř Stetson Setalla. Za ním dost jezdí turisté, tak se mu radši vyhněte, ať případně něco nevykecá. I když je legrační, aby se Potter vyhýbal hrnčířství*…“ (* hrnčířství – anglicky pottery, tedy Harry Potter – Jindřich Hrnčíř).

Když se přibližovali k šamanově hoganu, Harry viděl, že je to postavené z něčeho oplácaného hlínou. Do cesty se jim náhle postavil indiánský výrostek. Podle kalných očí byl dost opilý. Indiáni, podobně jako třeba Japonci ke své škodě nemají funkční gen pro alkoholdehydrogenázu. Následkem pak je, že jejich opilost je při stejné dávce pití zpravidla těžší a delší, než u bělocha o stejné hmotnosti a věku.

„Medicinman si nepřeje být vyrušován!“ tvrdil opilý Indián. „Nejste Hopiové, nemáte právo ho rušit!“ s těmi slovy vytáhnul od pasu nůž.

Franlin máchnul rukou a Indián náhle s hrůzou zíral na vlastní kudlu zapíchnutou do stehna.

„Obyčejný indiánský šaman obvykle věští z dřevěného uhlí drceného na prášek, drceného červeného pískovce a bílého nebo žlutého písku, které rozsypává a z tvarů, co to udělá, věští věci příští,“ vysvětloval bystrozor. „John má ale skutečně dar vidět budoucí možnosti vývoje…“

Harry si vybavil čajové lístky Sibyly Trelawneyové a zaškaredil se sám pro sebe.

„Jste to vy, kdo hledá indiánské šamany, ne oni vás!“ řekl Franklin, když viděl výraz Harryho obličeje.

„Ale ne, to se nemračím na toho Kouřového Zrcadla, jak jste to říkal to indiánské jméno…“ vysvětloval Harry. „Vzpomněl jsem si na jednu praštěnou věštkyni, ta mi nadělala problémů, že zabít jí by bylo málo…“

„Je to Tezcatlipoca, oni jsou Hopiové jazykově Aztékům vzdáleně příbuzní…“

To se náhle odkudsi objevila poměrně pěkná Indiánka a začala se věnovat poraněnému výrostkovi.

„Puw Kwaahu*, ty hlupáku, nepoznáš bílé čaroděje?!“ peskovala mladíka. (*puw kwaahu – ospalý orel).

Potom vytáhla nůž z mladíkova stehna, prohmatala ránu, pak ji sevřela dvěma prsty a druhou rukou nad ní udělala složité gesto. Rána se před očima přihlížejících zacelovala. Harry obhlédl Indiánku s novou úctou. Mohla být tak o pět až devět let starší, než on. Měla černé hladké vlasy, lesklé jako kovové, husté, na vrcholu rozdělené na pěšinku a na čele přepásané čelenkou s červenými kosočtverečky postavenými na špici, k tomu hluboce černé oči se zvláštním pohledem, jakoby zatoulaným do dálky. Přes dlouhou bílou košili pod kolena si kvůli chladu přehodila tlustou deku z červené vlny.

„Čistá Vodo!“ pozdravil jí bystrozor. „Tohle je Harvey Joseph Potter, potřebuje mluvit s tvým otcem. Víte, pane Pottere, oni tady tolik nedbají na pravidla o utajení, půlka Indiánů jsou beztak přinejmenším motáci,“ řekl na vysvětlenou.

Indiánka vrhla na Harryho rychlý pohled a přikývla.

„Díky Frankline, pojďte tedy dál,“ ukázala na žebřík.

Před domem se náhle objevil postarší Indián.

„Rád tě zas vidím Frankline,“ oslovil bystrozora. „Škoda že musíš tolik spěchat domů…“

Bylo to možná trochu neomalené rozloučení, ale bystrozor se s úsměvem Přemístil pryč.

„Bojovník z časů budoucích!“ prohlásil Tezcatlipoca, když se podíval na Harryho. „Jdeš pozdě, už tě čekám dlouho. Kdybys se opozdil ještě pár měsíců, už bys mě tu nezastihnul. V Navajo Community Hospital mi našli rakovinu. Sice to jsou jen navažští psi, ale v tomhle mají ti lékaři pravdu, s tím už ani léčitelé nic nenadělají… Máme toho spolu dost na práci, takže to je dost, že tu konečně jseš!“

Harry byl trochu zaražený. Sakra! Ten Indián má asi skutečně věštecké schopnosti. To je tedy tak trochu čára přes rozpočet…

 

Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA