Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. Plány

27. 8. 2008

Aby jste neřekli, že jsem zlá a moc napínám, přináším rovnou i první kapitolu. 

***

Přívěšek musel někdo vyrábět velmi dlouho a pečlivě. Harry zjistil, že už zná nazpaměť každý škrábanec. Vymýšlet plán, který by byl dostatečně 'neprůstřelný' mu zřejmě znovu zachránilo zdravý rozum. Bude to znamenat sice zatracený zásah do historie, bude muset lhát snad každému na potkání, ale zato to kupodivu nebude v žádném zásadním rozporu s tou dementní věštbou Sibyly Trelawneyové…

***

Když se Harry konečně rozhodnul, i tak mu zabralo nějaký čas, když odprodával většinu svých 'pozemských statků'. Nechal si jen své dokumenty, některé učebnice, pár knih z domu na Grimmauldově náměstí 12 a drobnosti, co se vejdou do kapes. Bylo až překvapivé, jak málo zbylo po devatenácti letech života…

Bude potřebovat dobrou krycí 'legendu', která obstojí i před zkoumavým zrakem zkušeného bystrozora jako je třeba Alastor Pošuk Moody.

Všechny předměty, které by nikdo neměl najít ukryl v měšci, očarovaném stejným kouzlem, jakým byl očarován i stan, ve kterém byli, když kdysi čekali na zápas Mistrovství světa ve famfrpálu.

Čekala ho i dost nepříjemná rozmluva s Ginniným bratrem Billem v Gringottovic bance.

„Bille, potřebuju tvou pomoc a potřebuju, abys o tom pomlčel…"

„Ginny byla MOJE SESTRA a umřela KVŮLI TOBĚ!" zařval Bill.

Harry se musel vytasit s hlavním argumentem a ukázal mu Obraceč času.

„Ty ses snad musel zbláznit Harry!" zašeptal náhle zkrotlý Bill. „Ty si chceš zahrávat s něčím nepředstavitelným…"

„Bille, tohle beru na sebe!" řekl Harry. „Navíc, jestli tohle vyjde, možná Ginny zachráním…"

„Ale, Obraceč času…" Bill se dokonce ani v takové chvíli neodvažoval překročit v myšlenkách určitou hranici.

„Hermiona MOŽNÁ ví, že ho mám, nevím, jestli ho zapomněla, nebo mi ho dala úmyslně, já ani nevím… Ale vím, že to hodlám zkusit," Harry se zamračil.

„A co chceš ODE MNE?!" dostal ze sebe Bill.

„Jednoduchou věc, ale asi jí zvládneš jen ty," řekl Harry a podal Billovi měšec. "Potřebuju přetřídit tyhle peníze, aby tam nebyla žádná mince novější, jak z jednaosmdesátého…"

„Kdes vzal tolik peněz?!" udivilo Billa.

„Prodal jsem úplně všechno," vysvětlil Harry. „Budu hrát vabank!"

„Dobře…" souhlasil Bill. „Přijď zítra. Pokusím se ti věřit a budu ti držet palce. Mimochodem, už jsi vymyslel, co uděláš?"

„Něco jsem vymyslel, ale promiň Bille, co nevíš, to nemůžeš prozradit…"

„Chtěl bych do toho jít s tebou," Bill se tvářil pátravě. „Umím kouzlit dost slušně a pomoc by se ti mohla hodit."

„Promiň Bille, ale tohle je 'hra pro jednoho', když v tom bude moc lidí namočených, nejspíš něco kiksne, takže lituju, ale to je jen 'pro zvané'…"

***

Harryho plán byl ve skutečnosti poměrně jednoduchý a to, co ho dělalo složitým bylo jen nutné krytí. Potřeboval vytvořit v minulosti novou identitu sám pro sebe, aby pokud možná nikdo nepoznal, že přišel z budoucnosti a 'hraje si' s historií. To znamenalo najít někoho, kdo by byl dost schopným věštcem, aby se všechny informace, které měl Harry k dispozici, daly nějak věrohodně vysvětlit. Současně bylo potřeba dost věrohodně vysvětlit Harryho nápadnou podobu s Jamesem Potterem. Volba pak byla až trapně jednoduchá. Bude si hrát na bratránka z Ameriky. Za 'Velkou Louží' je určitě dost Potterů, aby se mezi nimi nějak ztratil a najít úplatného indiánského šamana snad taky nebude nejtěžší… Tomu vysvětlí, jak a co má 'vyvěštit' a jeho 'vnitřní zrak' se určitě pod vlivem dost velké hotovosti skvěle projasní…

Pak bude potřebovat nějakou jinou, britskou, identitu, se kterou bude hledat 'politický azyl' ve spojených státech. A věděl i, na koho se kvůli tomu obrátit…

„Ahoj Dungu!" odchytil Mundunguse Fletchera na Obrtlé. „Určitě mně taky tak rád vidíš!"

„Dostal si mě do Azkabanu!" vrčel podloudník a pokoušel se vykroutit z Harryho stisku. „Pusť!"

„A určitě taky víš, že jsem se za tebe přimluvil, aby tě teď pustili…" Harryho hlas byl ještě sladší, než svého času používala Dolores Umbridgeová. „A jak jistě víš, nic na světě není zadarmo!"

„Co chceš?!" Mundungus se tvářil otráveně, ale začul obchod.

„Potřebuju věrohodné doklady na jméno Henry Prevett," začal mu Harry vysvětlovat. "Musí být dost dobré pro mudly i pro čaroděje…"

Když mu řekl datum narození onoho Henryho Prevetta, Mundungus na něj vyvalil oči.

„A samozřejmě budeš držet pysk, protože nechceš přijít ani o něj, ani o pokračování až ke krku, že?!"

„Dobře, pozejtří a za tři stováky galeonů," zavrčel Fletcher.

„Fajn Dungu," řekl Harry. „A nesnaž se mě nasrat tím, že bys o tom někomu říkal nebo mi dokonce zkusil zdrhnout. Co umřela Ginny, není tu nikdo, kdo by mne krotil, zvlášť mojí opravdu špatnou náladu…"

***

Obraceč času použije až v Americe, kde se přesune do historie asi deset měsíců před potřebné datum, aby vše stihnul připravit. Prostudoval archiv Denních věštců z kritického období, aby měl představu o tom, co má vypovídat v Americe. Ještě bude muset zjistit, jak by se tak mohl dostat poslední přeživší z vyvražděné rodiny Prevettů z Británie do Ameriky, aniž by jej někdo chytil. Měl také připravený sešit s vypsanými popisy událostí, kterým chtěl zabránit, s údaji o viteálech, o mučení manželů Longbottomových a mnoho dalších…

***

Dalším krokem musí být volba místa a času lovu na Voldemorta. Je to opravdu 'hra pro jednoho', takže musí vybrat místo, kde Voldemortovi nejspíš nikdo nepřijde na pomoc a jemu by někdo pomoci mohl. Nejlepší řešení by sice možná bylo zachránit 'Ufňukanou Uršulu', ale jednak neznal přesné datum její vraždy. To by sice nebyl problém zjistit, ale neznal způsob, jak se v té správné době dostat do Bradavic a navíc by mu asi neuvěřili, co že to z toho hezouna Toma Rojvola Radlea stalo za zrůdu. Ač s lítostí, bude muset obětovat dost lidských životů… Zatvrdil se proti pocitu viny, nezabije je přeci on, ale ten zkurvysyn. Jeden moment, který by pro Voldemortovu likvidaci vyhovoval vynikajícím způsobem, by bylo vrátit se do chvíle, kdy šel vyvraždit jeho rodinu. Budou/byli sice chráněni Fideliovým zaklínadlem, ale zná adresu a datum, takže si prostě na Voldemorta počká před domem, aby vešel hned za ním a zabil ho v domě. Tam mu snad otec přijde eventuálně na pomoc…

***

Vyměněné peníze i falešné doklady dal, stejně jako Obraceč času, do očarovaného měšce a ten zašil do košile. Prostudoval některé vzácnější knihy z Grimmauldova náměstí 12. Nalezl vylepšené maskovací kouzlo. To zajistí, že ta obvyklá Čidla tajností, jaká používají druhořadí čarodějové v ochrankách, tento měšec nenajdou, natož aby to našel mudlovský letištní detektor kovů. Ten nenajde ani ukrytý zbytek čarodějských peněz, který ale ta Čidla najdou. Na letišti tak budou celkem oprávněně předpokládat, že je pouhým opatrným čarodějským turistou. Část svých financí už předem převedl na mudlovské peníze a uložil si je v londýnské pobočce Bank of America. Teď si vyzvedl svou VISA kartu, na kterou zakoupil letenku do Bostonu. Podle toho, co věděl, sídlí Ministerstvo kouzel Spojených Států Amerických v Boston College of Magics and Esoteric Studies a ředitel této školy je současně ministrem kouzel USA. Tohle uspořádání si Američané zavedli už roku 1778 během své Revoluce - Války za nezávislost a protože se osvědčilo, drží se ho dosud…

Boston jako jedno ze starých center měl nejprve školu magie a teprve při osamostatňování honem hledali, kam upíchnout ministra kouzel. Narychlo za něj tehdy zvolili ředitele Školy a ten nechtěl cestovat z místa na místo, proto nechal udělat Ministerstvo jako součást skrytého komplexu Bostonské Školy.

***

„Hovoří k vám kapitán. Vítejte na palubě Boeingu sedm čtyři sedm společnosti American Airlines - let číslo sto devět z Londýna - Heathrow do Bostonu. Náš letoun poletí sedm hodin dvacet minut. Letová výška třicet šest tisíc stop, venkovní teplota…"

Hlášení pilota letounu Harryho, podobně jako mnohé jiné spolucestující, celkem spolehlivě uspalo. V ekonomické třídě sice nebylo až tak moc místa, aby si natáhnul opravdu pohodlně nohy, ale z pobytu u Dursleyových byl na nepohodlí docela zvyklý. Po nějaké chvíli ho probudila letuška, protože se podávalo jídlo.

Film, který společnost promítala, byla typická hollywoodská střílečka. Nejvíc se, snad i víc, než scénárista nebo maskér, nadřel výrobce střelného prachu a tvůrce pyroefektů. Jen hláška Bruce Willisse na plátně, když dohonil prchajícího 'šéfšpata' se Harrymu líbila natolik, že tak hodlal upoutat Voldemortovu pozornost. Navíc mu i došlo, jak by možná mohl Voldemorta zabít, tedy alespoň tu část jeho 'osobnosti', kterou s sebou přinese do Godricova dolu…

***

Na letišti Harryho odchytil chlápek v uniformě letištní ochranky. Pak ale vytáhnul hůlku a Čidlo tajností, kterým začal Harryho prověřovat. Nakonec prolistoval Harryho cestovní pas, ten pravý.

„Účel vaší návštěvy ve Spojených Státech?" zeptal se čaroděj komisně. „Jste poprvé v USA?"

„Turistická cesta. Ano, jsem tu poprvé. Myslel jsem, že se podívám na Boston College of Magics a pak se pokusím najít nějaké indiánské šamany…" odpověděl Harry skoro po pravdě.

„Říkejte jim raději 'Původní Američané', je to teď víceméně doporučený standard," řekl mu ještě chlápek z ochranky a popřál mu: „Přeji vám příjemný pobyt ve Spojených Státech, pane Pottere!"

„Některé mudlovské čtvrti tu nejsou tak docela bezpečné, zvlášť po setmění. Na College of Magics se možná raději nechte dovézt taxíkem. Někteří z taxikářů jsou našinci a rozpoznají ve vás čaroděje…" dodal ještě po kratší odmlce.

***

Taxikář byl sice velmi úslužný, ale za ty dva galeony, o které ho zkasíroval, by mu byl měl i vynést zavazadla, kdyby tedy Harry měl nějaká, která by stála za řeč.

Šel podle taxikářovy rady a poklepal na pár bodů na zdi, tvořících cípy pentagramu obráceného jedním hrotem vzhůru. Zeď se jakoby ztekutila a vtáhla ho do sebe. Bylo to obdobné kouzlo, jako na Příčné ulici, ale přeci se provedením lišilo.

„Přišel jste právě včas také na prohlídku, zařaďte se prosím támhle do skupiny," oslovila ho mladá čarodějka s cedulkou 'Průvodce' přišpendlenou na hábitu.

Prohlídka Ministerstva kouzel byla pro Harryho celkem překvapivá, pak se dozvěděl, že souvisí s americkým mudlovským zákonem o právu na informace. Právo na informace z Ministerstva kouzel se logicky vztahují jen na čaroděje. Ministerstvo to vyřešilo celkem jednoduchým trikem, kdy zavedlo bezplatné prohlídky, v jejichž rámci většinu běžných zvědavců zahltí tolika informacemi, že se často zapomenou zeptat na to podstatné, co vědět opravdu chtěli…

Harrymu ta prohlídka ale přinesla překvapivé řešení jednoho jeho problému. V 'Galerii Ministrů' byl portrét nafoukaně se tvářícího tlusťocha, který byl ministrem v době, do které se potřeboval dostat. Byl to Nicollo Luigi Gambino a cedulka tvrdila, že jde o jediného ministra kouzel, kterého kdy odvedli z úřadu do Quedee, vězení pro čaroděje na Aljašce. Tento ministr a ředitel Školy byl totiž vzdáleným bratrancem významné mafiánské rodiny Gambino a spolupracoval s nimi a pomáhal jim 'prát' špinavé peníze. Mafie konec konců nepracuje na sourozencích, ale právě na bratrancích…

Tenhle týpek se možná dá uplatit. Navíc, mezi informacemi o něm byl výrok, kterým počastoval Voldemortova vyslance: „Jestli sem ten zatracenej zmetek, co má tu drzost říkat si LORD, strčí ten svůj smradlavej hadí čumák, tak o něj přijde až u samý prdele!"

Těžko dnes soudit, co Gambineho k tomu výroku vedlo, mohla to být prostě snaha jednoho bandity nenechat si narušit své území od jiného, stejně jako zarytá nechuť některých Američanů vůči diktátorům, hlavně těm nespolupracujícím.

Ukončil prohlídku Ministerstva jako každý obyčejný turista a pak se pomalu dopravil na pobřeží, aby našel nějaké zapadlé místo v přístavních docích, které by využil pro svou cestu časem…

***

pokračování příště ...

 

Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA