Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. Důsledky

19. 11. 2008

Fred Weasley ostražitě nahlédl za roh skrz dveře do Velké síně před tím, než se otočil ke svému dvojčeti a řekl „Ani stopy po něm Georgi, myslí, že je to bezpečné.“

S tím oba chlapci vstoupili a přešli s předstíranou nonšalantností k nebelvírskému stolu, sedaje si přímo vedle Harryho a Rona. Harry je ignoroval, zatímco Ron sledoval dvojčata se zúženýma očima, očividně zvažujíc jestli jim něco říci nebo ne.

„Rone, prostě to řekni!“ George nakonec vykřikl, unavený z Ronovo nerozhodnosti.

„Co se stalo s tím lektvarem? Určitě se pokazil, že? Co vám Brumbál řekl? Kde je Snape?“

„Zkazili jsme to no, nechtěj to vědět a nemám tušení.“ Řekl Fred chladně.

„Ale Frede, prosím tě, nech toho, dlužíš Harrymu vysvětlení, a já bych také jedno rád slyšel!“

„Má pravdu, měli byste alespoň Harrymu vysvětlit, co se vlastně stalo. Máte představu jaké bylo jeho ráno? Měli jsme Kouzelné tvory se Zmijozelskýma, dokážete si představit tu legraci, kterou měl Malfoy díky této informaci?“ vmísila se Hermiona do hovoru jak si sedala vedle Rona.

„Dobrá, dobrá. Ale chci si tím projít jen jednou, takže si budete muset počkat až se budeme omlouvat veřejně. Brumbál trvá na tom, abysme vypověděli celou pravdu. Udělali jsme chybu v přípravě toho lektvaru. Opravdu vám nepřeju vědět, co Brumbál říkal, ale musíme pracovat čtyři noci s Filchem, a veřejně se omluvit Snapeovi a Harrymu. Předpokládám, že Snape je ještě pořád na ošetřovně, a s trochou štěstí odtamtaď nevyjde do června.“

„Ale Frede, je teprv září, nemůže tam přece být až do června, mimoto, jak by se studenti připravili na své OVCE z letvarů, když tu nebude profesor!“ Hermiona byla očividně nešťastná čímkoli, co by mohlo narušit vyučování.

„Myslím, že štěstí nemáme, podívejte vedle Brumbála.“ Šeptnul Ron.

„Nic tam není nového, a mohu říci, že naše štěstí nás opustilo ještě předtím, než začala škola.“ Reptal George, pokukujíc po Snapeovi, který na něj nenávistně pohlížel.

V ten moment povstal ředitel a odložil svůj hrnek, aby si vyžádal pozornost všech. Jakmile se všichni studenti utišili a podívali se jeho směrem, Brumbál pohlédl směrem k nebelvírskému stolu. „Mám rychlé oznámení, které by mělo objasnit události včerejšího večera. Jak můžete vidět, profesor Snape není nic jiného než vyčerpán, takže dnes odpoledne bude už zase vyučovat. Frede, Georgi, věřím, že byste nám k tomu něco chtěli ještě říci.“ Brumbál se posadil a Weasleyova dvojčata si stoupla.

„Em, my, um, my se jen chceme...ehm..“ začal Fred.

„Omluvit. Harrymu a také, ehm...“ pokračoval George.

„ také profesoru Snapeovi, za..“

„za, ehm, nečekané následky našeho lektvaru.“

„Chápete, že to mělo být něco jako mírně pozměněné Véritasérum.“

„Ale namísto toho, to donutilo, ehm... profesora Snapea říci, uhm..“

„..jeho...nejhorší noční můru.“

„A my se za to velice omlouváme.“ Zamumlali dohromady.

Jakmile dvojčata opustila síň, Harry si nemohl pomoci, ale postřehl, jak jim zčervenaly uši, stejně jako Ronovi, když se snažil lhát.

Hermiona se naklonila dopředu a zašeptala Ronovi a Harrymu „Myslíte si, že opravdu mluvili pravdu?“

„Co tím myslíš?“ zeptal se Ron.

„Něco o tom, že to neznělo jako pravda.“ Řekla Hermiona rozhodně.

„Tvrdíš tedy, že si myslíš, že je Snape opravdu můj otec?“ řekl Harry trochu prudce.

„Ne, tvrdím, že si myslím, že nemluvili úplnou pravdu. To neznamená, že Snape je tvůj otec, jen to, že je tu něco, co nám neřekli. Jdu zpátky do knihovny, abych ještě něco zkusila najít, proč se vy dva ke mě nepřipojíte? Můžete si udělat nějakou práci na vaší eseji z přeměňování.“

„Hermiono, možná, že třeba ani nechci vědět, co se děje.“

„Ale no tak Harry, nemůžeš prostě jen tak ignorovat celou situaci a doufat, že to přejde.“ Řekla Hermiona svým nejvíce rozumným tónem.

„Myslím, že si pudu trochu zatrénovat famfrpál.“ Harry rychle odcházel se skloněnou hlavou.

„Jde ti to moc dobře Hermiono, budeš dál přistupovat k tomuhle tématu tímhle způsobem a přestane mluvit s náma oběma.“

„Rone, ty víš stejně dobře jako já, že předstírání ignorace něčeho tak důležitého to udělá jen horší. Jistě to víš.“

„Já vím, že se jdu podívat na Harryho jak trénuje, a možná, že mi i půjčí svůj Kulový Blesk. Opravdu si potřebuješ promyslet, jestli chceš ztratit Harryho přátelství něčím takovým.“

Hermiona bezmocně sledovala Rona, který následoval Harryho ven ze síně do nebelvírské společenské místnosti.

Severus Snape tiše seděl v rohu Brumbálovy pracovny, necitlivě pozorujíc, jak Lupin a Minerva McGonagallová vstoupili na setkání, které Brumbál svolal.

„Děkuji, že jste si uvolnili rozvrhy kvůli mému oznámení.“ Začal Brumbál. „Svolal jsem toto setkání, abychom projednali náš nynější Harryho problém. Nebo možná bych to měl nazvat problémem Weasleyů.“ Řekl s menším úšklebkem. „Severusi, nemáš něco, co by jsi nám chtěl říci?“

„Ne pane.“ Řekl Snape bez nálady.

„Minervo, ty vídáš Harryho každý den, jak se poslední dobou cítí?“

„Je tišší víc než obvykle, pane. Vypadá pochopitelně nešťastný. Slečna Grangerová a pan Wealsey mu zůstávají nablízku, třebaže se zdá, že ostatní se jim velikým obloukem vyhýbají.“

„Remusi, chceš něco dodat?“

„Ano pane, zvažoval jste, jak bude Sirius reagovat, až o tomto uslyší? Vždyť víte, jak rychle se šíří klepy kouzelnickou komunitou, dokonce rychleji než dokáže sova letět.“

„Toto je dobrá připomínka, ale myslím, že máme ještě trochu času to uvážit. Nyní je otázkou, co uděláme? Nějaké nápady? Minervo?“

„Severusi, musíš mu to říct, a to co nejdříve. Je bystrý dost na to, aby byl už nyní podezíravý, a bude si tou myšlenkou dělat starosti jako štěně s kostí, dokud mu to neřekneš.“

„Tak co mám říci? Jaká slova mám použít, která mu řeknou pravdu aniž by ho odporem hnala na astronomickou věž ?“ Severus vzdechl.

„Přece si nemyslíš, že by něco takového mohl udělat!“ vykřikl Remus.

„Jak to mám vědět? Je můj syn a vůbec o něm nic nevím!“

„Po tom zřejmá odpověď je, poznat ho!“

„Velice vám děkuji pane Zřejmý, nyní, můžete mi povědět, jak to udělat aniž by nebyla celá škola, každý smrtijed a celá Velká Británie podezíravá?“

„Pánové, pánové, myslím, že jsme se dnes odpoledne dostali dost daleko. Severusi, musíš si najít mnohem více příležitostí, aby jsi si mohl s Harrym promluvit, Minervo, prosím, nespouštěj z něj oči, a Remusi, vím ,že už dříve k tobě přišel promluvit si, prosím, ujisti ho i sebe, že jsi pro něj k dispozici, kdyby tě potřeboval.“

Jak se dveře za třemi profesory zavřeli, Albus Brumbál se otočil, aby se podíval na Fawkese, svého fénixe, který tiše seděl na bidýlku. „Fawkesi, tohle je ten nejvíce zamotaný problém, kterému mám tu pochybnou počest předsedat. Myslíš, že máme šanci, jakoukoli šanci, se z tohohle dostat bez následků?“ Fawkes se důstojně podíval na svého pána, neukazujíc jakýkoli náznak optimismu. „Myslel jsem si to.“ Povzdychl si jeho majitel.

 

***

Ahoj, vím, že tahle kapitola je z poloviny podobná té předešlé, ale jak to autor napsala tak to bylo i přeloženo. :-)

 

Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D error-error-error.blog.cz

(Error, 26. 4. 2010 22:02)

Myslím, že je to naprosto bezvadná povídka... houby myslím, já to vím!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA