Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola Důsledky pravdy

6. 8. 2008

„Minervo, možná bys mohla kontaktovat Doupě a zjistit, kdy by přesně pro nás bylo vhodné se tam objevit?” dotázal se ředitel.

„Samozřejmě, pokud mě teď omluvíte, hned na to dohlédnu.”

„Tak, Remusi, mám pocit, že jsi se zmiňoval ještě o jedné záležitosti, která vyžaduje naši pozornost?”

„Ano pane. Nejsem si jistý, jak bych měl začít, až na to, že bych se zastavil u Harryho na cestě do Bradavic ať už byste mě o to požádal a nebo ne. Víte, před měsícem jsem dostal docela šokující dopis.” Remus se odmlčel, aby sebral myšlenky.

„No tak sem s tím vlkodlaku, mám na práci i jiné věci než tu poslouchat o tvém soukromí.” vyštěkl Severus, kterému došla veškerá trpělivost nad tím, jak dlouho to Lupinovi trvá, než se dostane k jádru věci. 

„Vlastně, ten dopis se týká tvého soukromí, Severusi.”

„COŽE!!”

„Ten dopis byl od Lily, datovaný tak, aby byl doručen na Harryho patnácté narozeniny. Přiložila i dopis pro tebe a další pro profesora Brumbála. Lily očividně doufala, že jich nikdy nebude potřeba, ale hodila mi na krk povinnost říct ti, co ona a James udělali.”

„Vím, co udělali Lupine. Těžko potřebuji, abys mi to připomínal!“

„Severusi, alespoň jednou v životě se posaď a nech někoho, aby ti to vysvětlil!” zavrčel Remus na toho rozzlobeného muže, když konečně ztratil svou těžce zkoušenou trpělivost.

„Co si myslíš, že víš a co se skutečně stalo, jsou dvě rozdílné věci. Lily mi ve svém dopise řekla, že po tvém odchodu během říjnového masakru zjistila, že je těhotná. Čekala až do poloviny listopadu na tvůj návrat a pak obdržela zprávu, že tě zabili.”

„To všechno vím, vlkodlaku. Taky vím, že tvůj drahý přítel se nemohl dočkat, až můj hrob bude zasypaný a on hrábne po mé ženě! Vlastně ani nepočkal až budu mrtvý a s Lily mě podvedl!“

„Buď zticha nebo tě k tomu přinutím násilím! Omluvte mě řediteli.”

„Zajisté Remusi, ale buď tak laskav a přejdi k věci dřív, než Severus exploduje.”

„Ano pane. Když zjistila, že je těhotná a myslela si, že jsi mrtvý, Lily šla za Jamesem. Rozhodli se, že nejbezpečnější pro Lily a dítě bude, když si ji James vezme a bude předstírat, že to dítě je jeho.”

„Co tím myslíš předstírat, stačí se na Harryho podívat a hned je jasné, kdo je jeho otec. Vypadá úplně jako James!” vykřikl Severus.

„Přemýšlej, jestli jsi toho schopný. Co byl Lilyn nejlepší předmět ve škole?”

„Kouzelné formule.” řekli Brumbál a Snape jednohlasně.

„Přesně. Společně s Jamesem našli téměř neznámé kouzlo, které zakrylo skutečnou podobu dítěte a umožnilo, aby vypadalo přesně jako James. Dohodli se, že jakmile bude Voldemort poražen, tak ho zase odstraní. Bohužel my víme, že to se nestalo. Zdá se, že toto kouzlo není permanentní. Lily zjistila, že by mělo začít vyprchávat někdy kolem Harryho patnáctých narozenin. Naštěstí to není přeměna, která se stane přes noc – měl by se postupně měnit ještě několik měsíců.“ 

„Lupine, pokoušíš se mi říct, že Harry Potter není Jamesův syn, ale můj?” pronesl Severus nevěřícně.

„Ano, přesně to ti tady říkám! Když jsem uviděl Harryho u Dursleyových, byl jsem šokovaný jak moc se změnil za ten měsíc, který uplynul od jeho narozenin. Má pořád černé vlasy a zelené oči, ale tvar obličeje a délka vlasů jsou naprosto rozdílné. Nápadně připomíná Snapea.”

V řiditelově kanceláři zavládlo hluboké ticho, když všichni tři přemítali nad tím, co právě bylo řečeno.

„Neříkal jsi, že tam byl i dopis pro mě?” zeptal se Brumbál.

„Ano pane, tady je. A taky tvůj, Snape.” 

„Hmm. James samozřejmě potvrzuje všechno, co jsi nám tu řekl. Ovšem zašel ještě dál a žádá, pokud je Sirius neschopen se o Harryho postarat, aby byl poslán k tobě Remusi. Bál se, že Dursleyovi by mu ublížili. Zajímalo by mě, proč tento dopis nebyl začarovaný tak, aby byl doručený dřív?” Brumbál se odmlčel a soustředěně se zadíval na mistra lektvarů.

„Severusi.”

„Hmm.” zavrčel Snape.

„Nepřečteš si svůj dopis?”

„Dal bych přednost udělat to v soukromí.”

„Ano, samozřejmě. Pokud by sis chtěl promluvit, budu tady celý zbytek odpoledne. Dám ti vědět, v kolik hodin odcházíme k Weasleyovým. Do té doby, pánové...” 

Oba profesoři se postavili a opustili ředitelovu pracovnu. Remus celou cestu až na chodbu vysílal směrem ke svému kolegovi ustarané pohledy.

„Takže, Severusi, co se chystáš říct svému synovi?”

pokračování příště… 

 

Náhledy fotografií ze složky Princ dvojí krve 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fíííha

(alexkleo.webgarden.cz, 13. 2. 2009 12:49)

Vím, neměla bych psát komentář až teď, ale,... Prostě se mi tahle povídka líbí, i když jsem přečetla i jiné. Některé i lepší, tahle je skvělá.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA