Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola Důsledky pravdy

6. 8. 2008

Severus Snape kráčel špatně osvětlenými chodbami bradavické školy v mizerné náladě, mumlaje si tiše pro sebe. Jakmile dosáhl chrliče, který strážil přístup do ředitelny, vyštěkl aktuální heslo "lékořicoví švábi" a hbitě vystoupal po schodech do Brumbálovy pracovny.

„Albusi, nemohlo to počkat? Pořád mám ještě spoustu práce před tím, než se studenti příští týden vrátí."

„Severusi, proč se neposadíš. Myslím, že brzy zjistíš, že tato věc je důležitá, kromě toho - kdy naposled jsi neměl kompletně připravené osnovy pro všechny ročníky alespoň čtvrtletí dopředu? Přiznej se, ty ses chtěl schovávat v podzemí jak dlouho to jen bude možné!" řekl Albus s úsměvem.

„Hmm." odfrkl znechuceně Snape.

„Už čekáme jen na Minervu a našeho dalšího hosta než začneme," oznámil ředitel a pohodlně se opřel ve své židli. „Jaké jsi měl léto, Severusi?"

„Tiché a jednotvárné, až na výjimky, kdy si mě zavolal Voldemort." Snape se mimoděk otřásl, když si znovu vybavil ty neradostné okamžiky. Ne, rozhodl se, v žádném případě se mi o tom nechce mluvit. Otevření dveří mu přineslo vítané rozptýlení.

Dle očekávání vstoupila Minerva McGonagallová, ale člověk, který ji následoval, byl šokem. Tedy aspoň jedné osobě v místnosti.

„Ty!" vyštěkl a začal se zvedat ze židle.

„Dobrý bože, Severusi, copak jsi se ještě nedostal přes tu směšnou dětskou zášť? Remus byl tím nejlepším instruktorem Obrany proti černé magii, kterého jsme měli. Nezdá se ti rozumné, že se vrátí zrovna teď, když je Ty-víš-kdo tam někde venku?"

„Minervo, hodláš VŮBEC NĚKDY vyslovit Voldemortovo jméno? Nezdá se ti to poněkud dětinské?" okomentoval to Severus, zatímco se snažil dostat své emoce znovu pod kontrolu.

Brumbál, který vycítil napětí panující v místnosti se rozhodl přejít rovnou k věci. „Prosím, posaďte se ať můžeme začít. Požádal jsem tě, Severusi, stejně jako tebe Minervo, abyste si dnes poslechli Remusovu nejnovější zprávu. Jak oba víte, toto léto dával dohromady naši starou partu. Co už ovšem možná nevíte je, že jsem ho také požádal, aby se zastavil u Dursleyových a zkontroloval Harryho, předtím než se k nám vrátí a ujme se svých učitelských povinností. Remusi, máš slovo."

„Děkuji řediteli. Předpokládám, že to co Vám teď sdělím zůstane jen mezi námi, tedy alespoň nějakou chvíli." Remus se odmlčel dokud ostatní nezamumlali svůj souhlas.

„Před dvěma dny jsem měl možnost dostat se do bezprostřední blízkosti Dursleyových v převleku za opraváře, který kontroluje telefonní přípojky. V této masce se mi podařilo pohybovat se v okolí domu po několik hodin a během této doby jsem viděl jak Harryho strýce, tak tetu společně s velice tlustým chlapcem, o kterém předpokládám, že je jeho bratranec. Co mě mátlo, bylo, že nic nenasvědčovalo tomu, že tam s nimi žije Harry. Vlastně jsem si začal myslet, že jste mě poslal na špatnou adresu, řediteli."

„Tak dál!" tlačil Severus. Proč jen tu s nimi sedím a poslouchám jak se baví o Potterovi? Já se ho snad nikdy nezbavím, pomyslel si.

„Jen klid Severusi, jenom Vás uvádím do děje, abyste správně pochopili co se dělo dál. Po pěti hodinách, kdy jsem sledoval, jak jednotliví členové rodiny vchází a vychází z domu a po Harrym pořád ani památky, rozhodl jsem se, že bude nejlepší, když se přece jenom podívám do domu. Tak jsem zaklepal na dveře... 

„Tos neudělal!"

„No a proč ne? Konec konců Minervo, byl jsem ustrojený jako mudlovský opravář… jak by mohli vědět že nejsem tím za koho se vydávám? Harryho teta mě pustila dovnitř, mimochodem, vůbec se Lily nepodobá, docela mě to šokovalo. Má takové ty přísné rty, které vypadají jako by se smála asi tak často jako tady Severus. Promiň Seve. Nicméně, měl jsem možnost se pořádně rozhlédnout po domě bez toho aby si ti mudlové všimli co dělám. Řediteli, už nikdy nesmíme připustit, aby se tam Harry někdy vrátil. Vlastně, pokud v nejbližších pár dnech nepůjde k Weasleyovým tak trvám na tom, aby z toho místa okamžitě odešel."

„Co může být tak špatné Remusi?" zeptal se Brumbál a v tváři se mu objevilo znepokojení.

„Opatrně jsem prohlédl celou podlahu, přičemž jsem té rodině namluvil, že kontroluji, jestli není nějaká závada ve vedení. Jediné známky Harryho co jsem našel byla prázdná soví klec a jeho bradavický kufr v malém přístěnku pod schody. Když jsem se dostal nahoru, abych se tam rozhlédl, slyšel jsem tu ženskou jak buší na dveře a říká: „Máš deset minut kluku předtím než na tebe pošlu strýce, aby tě přitáhl a ty víš co se stalo naposledy, když jsem to musela udělat." tím nejstudenějším hlasem co jsem kdy slyšel. Podařilo se mi dostat se do té místnosti, byla zamčená a to co jsem tam objevil bylo jednoduše příšerné. Harry byl schoulený na malé dětské postýlce v rohu mrňavé místnůstky. Neměl na sobě nic víc než staré ošuntělé kalhoty, které vypadaly, že se na něm každou chvilku rozpadnou. Byl ke mně otočený zády a já jsem mohl vidět každý jednotlivý obratel a žebro. Vypadalo to, že už nějakou dobu nejedl. Na zádech měl bezpočet šrámů a modřin a můžu jen odhadovat, že jeho strýc ho už nějakou dobu pravidelně bije. Bohužel, Harry musel slyšet otevírání dveří, protože se ke mně otočil obličejem. Naštěstí jsem měl na hlavě klobouk a mluvil změněným hlasem, takže si nemyslím, že mě poznal. " poté co Remus Lupin dokončil svou zprávu, ztěžka se posadil. 

„Albusi, tohle je příšerné, v žádném případě ho s těmito hroznými mudly nemůžeš nechat už ani minutu! Jistě si vzpomínáš, že jsem měla námitky ohledně Harryho umístění v této rodině."

„Ano Minervo, pamatuji si to. Pokud s Harrym zachází tak jak naznačoval Remus, budeme muset pro něj najít jiné řešení. Problém s jeho okamžitým přestěhováním od Dursleyových je ochrana, kterou jsme vybudovali kolem celého bloku během posledních 14-ti let. Jak všichni víte, kouzla, která jsme použily počítají s Harryho pokrevními příbuznými a bohužel tu není žádný další žijící příbuzný, kterého bychom mohli použít." Ředitel se odmlčel a pohlédl na ruce, které měl položené před sebou na desce stolu. Bylo očividné, že se hluboce zamyslel, aby rozvážil, jaký by měl být další postup.

„Ehm, řediteli.."

„Ano Severusi?" 

„Pokud nevadí, když se zeptám…proč jsem tady já? Potter není v mé koleji a rozhodně nejsem jeho příbuzný." 

„Remus požádal, abys byl u toho."

„Hned se k tomu dostanu. Řediteli, navrhuji, abychom my čtyři navštívili Weasleyovy poté, co se k nim Harry dostane a posoudili v jakém stavu vlastně je. Měli bychom si s ním promluvit a zjistit o co jde před tím, než uděláme nějaké rozhodnutí týkající se jeho budoucnosti, co Vy na to?"

„Přesně to jsem se chystal navrhnout! Věřím, že by k nim měl dorazit tohle odpoledne, dám jen Molly vědět, že se u nich dnes večer objevíme." 

 

Náhledy fotografií ze složky Fénixův řád 2

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA