Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. Klusáku, máme problém!

4. 1. 2009

Butler doprovodil Draca Malfoye na hranice pozemků Fowl Manor. Když host vyšel ven, náhle se jakoby ze vzduchu zviditelnil vysoký hubený muž s dlouhými černými vlasy, dlouhým ohnutým nosem navlečený navzdory teplému počasí v černém plášti, ve kterém trochu připomínal netopýra. Neznámý popadnul Malfoye za ruku, vyměnili si pár slov, která nezaslechnul ani Butler, ani odposlouchávací zařízení připojené k bezpečnostní kameře. Vzápětí oba s hlasitým třesknutím zmizeli…

„Pane Artemisi!“ vyhrknul Butler do komunikátoru.

„Viděl jsem to!“ ujistil ho Artemis, který kontroloval veškeré bezpečnostní kamery.

„Nejsou tam ani podle termokamery…“ odpověděl sluhovi na nevyslovenou otázku.

Butler nejprve chvíli zkoušel hmatat do vzduchu, jestli něco nezachytí, než si uvědomil, že se jen směšně namáhá.

„Dáme vědět Myrtě…“ řekl ještě Artemis a začal komprimovat záznamy z bezpečnostních do jpg souboru, aby ho mohl poslat elfce na její komunikátor…

* * *  

„Říkal jsem ti, že tu žádný tví úchyláčtí kamarádíčkové nebudou!“ ječel na Harryho strýc Vernon, když se čtveřice s hlasitým třesknutím Přemístila na zahradu v Kvikálkově.

„Pane Dursley!“ oslovila ho Hermiona a namířila na něj hůlku. „Chovejte se slušně, nebo vás začaruju do něčeho hodně ošklivého. Když to budou vyšetřovat bystrozorové, bude to tvrzení čtyř čarodějů proti třem hloupým mudlům. Komu myslíte, že budou věřit?!“

Strýc Vernon v obličeji zrudnul tak, že to vypadalo na infarkt.

„Budem muset očarovat tvůj pokoj!“ dodala ještě, když všichni čtyři stoupali po schodech k Harryho ložnici. „Jestli tam máme být všichni čtyři a máme být v bezpečí před nějakými idiotskými nápady tvých příbuzných, nic jiného nám nezbude…“

Harry se zmohl jen na slabé přikývnutí.

Hermiona na jeho ložnici pracovala s hůlkou skoro půl hodiny. Pak vyřídila dopis, který přinesla sova z Ministerstva kouzel.

 

Kouzla provedená v domě Harryho Pottera jsem udělala já. Jako již plnoletá přeci mohu kouzla provádět, pokud nehrozí jejich vyzrazení mudlům. Jediní mudlové, kteří tu jsou, už o kouzlech vědí.

Hermiona Grangeová

 

Připnula zprávu sově k noze a nechala ji odletět.

Navzdory otevřenému nepřátelství Harryho příbuzných tu hodlali strávit nedlouhý čas, než mu bude sedmnáct a bude moct aspoň relativně otevřeně kouzlit. Prozatím tedy aspoň rozšířili jeho ložnici a rozdělili ji magickými bariérami s varovnými kouzly na čtyři pokojíky…

* * *

Klusák se ve svém velínu nudil. Přesnější by bylo říct, že ho skoro rozčilovalo, jak snadno se dá ‘zamést‘ s velitelem Arkem Soolem. Ten hlupák odešel před hodinou a nechal za sebou jen své nejapné výhrůžky…

Na pirátské webové stránce www.konskyrozum.gnom sice nechal přesný výpis velitelova konta, pár kompromitujících fotografií a taky pár fotografií, na kterých měl Sool nejrůznějším způsobem digitálně ‘vylepšenou‘ vizáž. Kentaur ale stejně nebyl spokojen. S velitelem Břízným byla mnohem větší zábava, navíc to byl vzdor nesčetným chybám ‘správný chlap‘ a ne zatracená krysa jako tenhle jeho gnómský nástupce.

Z nudy ho vytrhnulo pípání komunikátoru, který mu hlásil, že volá Myrta Krátká, které leckdo pořád říkal kapitánka, byť se své hodnosti sama vzdala…

* * *  

Předtím…

„Co bys rád Artemisi?!“ zeptala se Myrta trochu podrážděně.

„Doufám Myrto, že tě moc neruším,“ začal zdvořile mladistvý irský zločinec. „Potřebuju tvou pomoc a taky Slámu Hraboše. Nevím, na jak dlouho, ale vidím to tak nejmíň na týden, spíš dýl…“

„Znáš ceny Artemisi,“ elfka se jen ušklíbla. Částka o kterou si hodlala říct, jí vytrhne trn z paty a zabrání soudnímu obstavení majetku. „Za takovou dobu dáš deset kilo zlata a ani nemrkneš…“

„Klidně…“ ucedil Artemis. „Ale dopravit si je dolů do Jistoty budeš muset sama, nejspíš mi nedají vstupní podzemní vízum…“

„Jo, abys nám toho taky okopíroval a čórnul ještě víc!“ zachechtala se Myrta. „Zníš nějak vyplašeně, co se děje, že to nejchytřejšího génia vykolejilo?!“

„Pošlu ti to jako videosoubor. Prohlídni si to a asi to i pošli Klusákovi. Vidět bude lepší, než popisovat…“

S tím jí ikona komunikátoru hlásila, že od volajícího přišel dost velký soubor.

„Myslím, že to přišlo. Ozvi se mi tak za hodinku, Artemisi!“ zakončila rozhovor elfka.

* * *

Ještě o chvíli předtím…

„Myslím, že jsme našeho pana Harryho Pottera našli,“ konstatoval Artemis skoro spokojeně a ukazoval Butlerovi svodku materiálů z internetu. „Odhadoval jsem, že by mohl věkově odpovídat našemu podivnému návštěvníkovi a tak jsem vyhledával mezi třinácti až devatenácti lety. Tady máme sedmnáctiletého Harryho Pottera z Kvikálkova v Surrey. Mimochodem sirotka. Podle záznamů v Kvikálkovské Základce jeho rodiče zahynuli při autonehodě, podle záznamů z Godrikova Dolu, odkud rodina Potterových pochází, ale zemřeli při požáru domu. To by mohl být prostě jen zmatek v evidenci. Ale s tímhle se to táhne dál - po Kvikálkovské Základce měl nastoupit na Stonewallskou měšťanku, ale není v záznamech jejích žáků. Podle jiných záznamů měl nastoupit do Polepšovny svatého Bruta pro nenapravitelné nezletilé delikventy. V jejich záznamech ale taky není. Je to, jako kdyby v jedenácti letech ukončil školní docházku, ale přitom to sociálku vůbec nezajímá…“

„Myslí, že máme bingo!“ prohlásil sluha spokojeně. Pan Artemis mohl jen těžko zklamat.

„Taky se mi zdá,“ připustil mladistvý zločinec opatrně. „Jestli nám bude Myrta ochotná pomoct, tak to ověříme. Nerad bych šel proti případným kouzlům úplně bez magické opory…“

„Jak je ta adresa, pane Artemisi?" zeptal se ještě Butler.

„Zobí čtyři, Kvikálkov, Surrey,“ odpověděl mladý Fowl. „V papírech je poznámka školní zdravotní sestry, že jizva, prý ve tvaru blesku, kterou má náš subjekt na čele, nejeví žádné známky regenerace jizevnaté tkáně, obvyklé u dětí jeho věku.“

Pak zadal do skřítkovského komunikátoru volací sekvenci na Myrtu Krátkou…

* * *

Myrta si tiše a trochu šokovaně prohlížela videosoubor, který jí Artemis poslal. Už potřetí sledovala, jak se objevil podivný 'muž v černém', popadnul Artemisovo hosta a společně zmizeli. Fowl Manor měl velmi slušné zabezpečení. Konec konců ho i ona spolu s Klusákem a Slámou Hrabošem pomáhali vylepšit a moc nezaostávalo ani za Klusákovým velínem. Přesto jí prostě nešlo do hlavy mezi špičaté uši, JAK se ti dva dokázali tak najednou 'ztratit'…

„D'Arvit!“ zaklela nakonec a vytočila číslo na Klusákovu zabezpečenu linku. „Klusáku, máme problém!“

* * *

Sláma Hraboš se na nadzemní výlet těšil. Sice ho mrzelo, že propásne jeden tip na šikovnou krádež, ale Myrta byla někdy jako jeho špatné svědomí. V duchu ji stále označoval jako kapitánku a občas ji tak i oslovil. Seděl na sedadle kopilota ve člunu, který získali také v rámci Klusákovo 'drobných laskavostí'. Byl to shodou okolností ten policejní transportér, který Sláma ukradl skřítkovské policii, když se s Butlerem snažili zachránit Myrtu a Artemise. Klusák ho nechal odepsat, odprodal jako havarovaný a pak ho jeho tým asistentů opravil a vylepšil, takže měli i nějaké skrytě zapojené palubní zbraně…

Dvojice celníků, gnóm s elfem, se tvářila nevrle a pořád se snažila najít nějakou závadu, na jejímž základě by mohli Myrtě zrušit nadzemní vízum. Velitel Sool o tom nechal kolovat zprávu jen šuškandou, že prý ten, kdo Myrtě zarazí její výlety na povrch, bude povýšen…

Konečně je s patřičnými kyselými ksichty nechali projít do skluzu na E1: Tara.

„Debilové…" odtušila Myrta. „Kdyby mohli, čouhaly by jim ze Soolovy řiti sotva boty…“

Pak ve stoupavých proudech zášlehu minula turistický transportér, který se pohyboval s těžkopádnou elegancí hrocha brodícího se melasou…

* * *

„Leťte za Artemisem!“ doporučil Myrtě Klusák, jakmile si prohlédl a zanalyzoval videosoubor od mladého Fowla. „Udělám nějaká pátrání v záznamech ze skopů a přiletím tam za vámi…“

Pátrání v záběrech ze skopů a také hledání klíčových jmen už prováděl počítač v Klusákově osobním člunu. Sice s ním nebylo možné dělat akrobatickou pilotáž, ale od toho měla Myrta ve svém letounu jednu nákladovou komoru upravenou tak, aby se do ní mohl kentaur pohodlně uvelebit. Navíc Myrtě jako pilotce mohl plně důvěřovat a nebál se jí svěřit to nejcennější co měl, totiž vlastní krk a na něm hlavu s mozkem, který ne tak úplně neoprávněně považoval za nejlepší…

* * *

Rehek Mandragora byl nespokojený víl. Bylo to tři roky, kdy přišel o svou čarodějnou hůlku a ztratil možnost cestovat na povrch a provést Rituál. Bez něj postupně ztratil své kouzlo a už víc, jak půl roku byl úplně magicky prázdný. Pro rodilého čaroděje to byl dost potupný osud… Jeho obvykle zdravá zelená barva kůže sešedla A všechno jen pro takovou malou neškodnou legrácku - nadávavé žabky. Vyčaroval tyhle mrňavé potvůrky a netušil, že se začnou tak silně množit a zamoří tunely, které se zaplní klením, za které by se nemusel stydět ani opilý námořník…

Rada ho tehdy obvinila z ‘magického znečišťování‘ a na dvacet let mu odebrala hůlku i možnost dělat kouzla jinak. Byl už dva roky nezaměstnaný a z podpory se zrovna moc nerozšoupne. Nelze se mu tedy divit, že když před jeho obydlím zastavil člun v barvách LEPREko, tak rozhodně nešel policistu vítat zrovna mrkví s broučí omáčkou…

K Rehkově překvapení ze člunu vystoupil kentaur Klusák.

„Co tu chcete?!“ zeptal se víl beze stopy přátelství v hlase.

„Mám pro tebe nabídku, co se neodmítá…“ řekl mu tichým, co nejmafiánštěji znějícím hlasem kentaur. „Chtěl bys zpátky hůlku?!“ zamával Mandragorovi jeho vlastní hůlkou nad nosem.

Než víl stačil roztáhnout křídla nebo povyskočit a chytit jí, Klusák ji někam schoval s vítězoslavným úsměvem.

„Až když budeš souhlasit…“

„A co po mně vlastně chceš, Klusáku?!“ zeptal se Rehek podezíravě.

„To se můžeš dozvědět jedině ve člunu,“ odpověděl kentaur klidně. „A odtamtud už cesta ven nevede, ani pro čaroděje ne. Budu potřebovat tak možná na měsíc asistenta schopného v magii s myšlením nesvázaným konvencemi do uzlíku…“

Mandragora pochopil, že je to hop nebo trop a nastoupil za Klusákem do transportéru.

„Připoutej se!“ ukázal mu kentaur na křeslo a sám se usadil v křesle uzpůsobeném pro své koňovité tělo. „Chytej!“ dodal ještě a hodil vílovi hůlku.

Rehek si ji chvíli prohlížel, pak poznal, že je to jeho vlastní.

„Úplněk je až za čtrnáct dnů a já bez Rituálu nemám žádné kouzlo!“ namítal ještě, ale to mu už Klusák hodil malou kouličku z plexiskla, která vypadala jako plná hlíny.

„Co to má být?!“ zeptal se podezíravě.

„Žalud!“ odtušil kentaur. „Z magického stromu a v ochranném poli, aby vydržel dýl, než těch pár hodin jako čerstvě sebranej…“

„To je SVATOKRÁDEŽ!“ zaječel víl.

„Jo, to říkala Rada taky, ale Myrtě Krátké tohle zachránilo prst…“ Klusák pomalu ztrácel trpělivost. „Jestli nechceš, najdu jiného čaroděje, co má problémy, není vás právě málo…“

„Ale ne…“ Mandragora si uvědomil, že tak dobrou šanci už nemusí dostat dřív, než za sedmnáct let. „Já to teda beru, šéfe…“

* * *

Opal Koboi se tvářila naštvaně. To poslední dobou dělala skoro pořád. Rada jí za vraždu velitele Břízného i za přípravu zničení Jistoty, skřítčího podzemního města, nechala zavřít na samotku do Větrného Pytle, vězení určeného jen pro skřety a mimořádně nebezpečné zločince…

Mnoho skřetů si ji pamatovalo z doby, kdy pro ni připravovali vzpouru Triády Bva’Kel a kdy je spolu s Briarem Vavřínem zradila. Teď se snažila seč mohla, aby se k nim moc nepřiblížila, když na vězně ze samotky přišla řada s vycházkami.

Nemohla se tu dostat k ničemu aspoň trochu elektronickému, o to se Klusák postaral, když nechal vylepšit zabezpečení věznice. O skřítčí kouzlo přišla, když si nechala voperovat umělou lidskou hypofýzu…

Náhle se na své procházce zastavila. Jestli se u bachařů dalo na něco spolehnout, byla to jejich nesmírná lenost. Proto tu skoro neuklízeli a ona ve smetí našla zapadlý utržený skřetí dráp. Jako zbraň sice nic moc, ale bude snad aspoň ostrý…

* * *

„Klusáku zastav, ten víl nemá platné nadzemní vízum!“ ječel do komunikátoru Cirus z obsluhy skluzu E1: Tara.

„Ale má, jen se pořádně podívej!“ doporučil kentaur.

„Ty jsi změnil záznamy!“ obvinil ho elf dotčeně.

„To tvrdíš ty, já tvrdím, že je to můj poradce a má vízum pro nadzemní cestu úplně v pořádku,“ odsekl Klusák. „A ty to budeš tvrdit taky, jestli chceš, aby ti všechno vybavení fungovalo…“ dodal temně.

Klusákův pohodlný transportér chytily stoupavé proudy a směřoval ven, směrem do volného irského vzduchu okolo Tara…

 

Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pokráčko?

(Beltrix, 14. 2. 2010 19:54)

Bude se ještě pokračovat?

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA