Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. Podivný zákazník

22. 9. 2008

Artemis Fowl se na svém křesle trochu netrpělivě protáhnul. Je to už pět minut, co má ten jeho podivný ‘nový zákazník‘ zpoždění. Artemise zaujalo, že dopis se žádostí o konzultaci nepřišel ani běžnou poštou, kurýrem a dokonce ho ani nedoručil v elektronické formě některý anonymní server, ale přinesla ho v zobáku sova, která si počkala na písemnou odpověď.

Vypadalo to, že si někdo vyčíhal chvíli, kdy zůstal ve Fowl Manor, rodinném sídle sám, jen se svým komorníkem a bodyguardem v jedné osobě.

*

Naštěstí měl jako správný Fowl k dispozici svého Butlera. Rodina Butlerových sloužila rodu Fowlů už po několik staletí jako komorníci i elitní osobní strážci a kuchaři. Někteří jazykovědci se dokonce domnívali, že od služby této rodiny právě pochází anglický termín ‘butler‘ pro komorníka.

Artemis sice, tak trochu v rozporu s pravidly, znal Butlerovo křestní jméno Domovoj, které mu sdělil ve chvíli, kdy se, bohužel oprávněně, domníval, že umírá. Artemis ale jen málokdy zvítězil proto, že by hrál vždy podle pravidel, naopak je spíš porušoval nebo si vytvářel vlastní… Dohodli se proto s komorníkem, že Domovoj nikdy své křestní jméno neprozradil, takže může klidně dál vykonávat svou profesi osobního strážce. Podle Madame Ko, Butlerovo sensei bojových umění, spolu totiž představený a jeho ochránce spolu nemají být spojeni žádnými eventuálními emočními pouty, která by byla na překážku výkonnosti strážce… Butler své jméno dostal po starovýchodoslovanském ochranném duchu domácností a Artemise Fowla juniora chránil i za cenu obětování vlastního života. Artemis jej ale v okamžiku smrti dokázal nejprve zmrazit a pak přivolat na pomoc kapitánku skřítkovské policie Krátkou.

Ta Butlera jednak vyléčila a jednak pomohla navrátit odcizený kus skřítkovské technologie. Tu nejprve ukradl a přestavěl Fowl mladší do podoby multimediálního přístroje, který pak jemu ukradl ještě bezohlednější zločinecký 'obchodník' Jon Spiro z Chicaga. Toho i Spirova bodyguarda Arno Blunta dostali úspěšně do vězení a připravili o peníze, které Artemis poukázal Amnesty International. Fowl i Butler, tedy, přesněji, oba Butlerové, Domovoj i jeho sestra Julie, se pak podrobili výmazu paměti, který byl zrušen až kvůli útěku psychopatické šotky Opal Koboi. Kapitánka Krátká ztratila vinou úkladů této šotky svého nadřízeného Břízného a Koboi kvůli pomstě chtěla zavraždit nejen Artemise, ale i prozradit existenci Národa skřítků lidem…

*

„Co si o tom myslíš, Butlere?!“ zeptal se.

„Že se mi to ale vůbec nelíbí, pane Artemisi!“ odpověděl ochránce po pravdě. „Já vím, že nám kouzla všem zachránila život, ale to byla kouzla Národa, ne lidí. A tohle je kouzly cítit na dálku… Možná požádejte o pomoc kapitánku Krátkou.“

„Myrtu bych do toho raději nezatahoval, nebo aspoň ne hned…“ odpověděl uvážlivě Artemis. „Hádám, že služba, kterou po nás tenhle ‘Draco Malfoy‘ bude chtít, asi nebude zrovna legální a kdyby se v Jistotě dozvěděli, že nám s tím pomohla, bude mít po licenci.“

Nedodal, že s Butlerovým hodnocením o kouzlech souhlasí. Podle toho, co si dodatečně nastudoval o sovách musel být člověk, který z nich udělal symbol moudrosti trochu padlý na hlavu, protože se sovy nezdají o moc chytřejší než třeba holubi nebo slepice, jsou to jen takové létající pastičky na myši s dobrou orientací ve tmě a šeru…

Internetové pátrání po jméně Draco Malfoy nepřineslo žádný uspokojivý výsledek, jako by člověk toho jména nikdy neexistoval. Později, už po návštěvě, zkusil pátrání ještě vylepšit o použití obličeje vyfotografovaného digitální bezpečnostní kamerou, ale výsledek se i tak poněkud nečekaně rovnal nule…

*

Artemis byl dědicem a po krátkou dobu i šéfem zločineckého impéria rodu Fowlů. Bylo to v době kdy jeho otce unesla ruská mafie a vypadalo to, že je po smrti. Jeho matka se, naštěstí jen dočasně, duševně zhroutila a žila jen ve svém vlastním světě. Jako třináctiletý se tak stal ‘kapitánem‘ na pozvolna se potápějící lodi. Nebyl ale obyčejným mladistvým zločincem, ale bez debat géniem v oboru.

Protože pořádání záchranných výprav do severního Ruska spolykalo dost peněz a protože ty peníze potřeboval mít rychle, vymyslel plán, jak chytit skřítka a vydírat jejich Národ o zlato z fondu na výkupné. Byl už dost inteligentní, aby vymyslel jak to provést a ještě dost mladý, aby na skřítky věřil. Legrační bylo, že když už dal tak namáhavě dohromady dostatek důkazů o jejich existenci, potřeboval jim nějak dát vědět, že jejich existence už nadále není utajená…

Spolu se svým osobním strážcem Artemis tedy unesl jednoho skřítka, elfku z LEPReko, Lokalizační a evidenční policejní rekognoskace - skřítčí policejní jednotky. Výkupné dokázal vyjednat navzdory snaze velitele Julia Břízného i navzdory nečekanému vpuštění trolla (zrádcem Briarem Vavřínem) do Fowl Manor. Za polovinu výkupného si pak vyjednal od kapitánky Krátké uzdravující kouzlo na duševní stav své matky.

Artemise i oba jeho bodyguardy, Butlera i jeho sestru Julii Butlerovou měla zabít sprška záření Solinia 2 z biobomby. Artemis Fowl byl ale chytřejší, než obyčejní skřítci. Stal se tak prvním člověkem, kterému se podařilo vymyslet, jak uniknout z pasti skřítčího pole zastaveného času a vyhnout se tak odpalu biobomby. Tím pádem mu zůstalo dost slušné množství zlata, aby mohl na chvíli zvolnit ve vymýšlení geniálních zločinů…

S kapitánkou Krátkou se pak ještě několikrát setkal, většinou za okolností, kdy šlo buď jemu, jí, nebo nejčastěji oběma o život, případně kdy bylo akutní nebezpečí prozrazení existence podzemních sídel Národa skřítků. Během jedné akce na čas zneškodnili šotku Opal Koboi, která dosahovala možná stejné inteligence v provádění rafinovaných zločinů, jako sám Artemis. Zrádce Briar Vavřín při tom zemřel. Z ‘věznění‘ na soukromé psychiatrické klinice nebezpečná šotka ale uprchla a pokusila se (neúspěšně) zabít Artemise a (bohužel úspěšně) také velitele Břízného. Artemis byl v té době po výmazu paměti.

To se ukázalo být velkou chybou, protože to až neúměrně zvýšilo rizika celé operace. Po obnovení Artemisovy a Butlerovy paměti ale šotku Koboi znovu dostali za mříže. Ze smrti velitele skřítčí policie byla původně obviněná právě Myrta Krátká, která, jen díky pomoci Artemise, prokázala svou nevinu. Pod tlakem gnómského velitele Arka Soola, původně z Vnitřního oddělení, ale rezignovala na svou funkci v LEPReko a stala se soukromým detektivem, pracujícím v týmu s kleptomanickým permoníkem Slámou Hrabošem. Spolu pak vyřešili pár případů, které se buď skřítkovská policie nehrnula řešit, nebo se postižení z dobrého důvodu nehrnuli věc hlásit policii…

*

„Kdybyste si laskavě upažil…“ požádal Butler toho podivného návštěvníka, blonďatého chlapce se strhaným výrazem v obličeji.

Oblečený byl v jakémsi přechodu mezi sakem a arabskou galábií, s podivným odznakem stříbrného hada na zeleném poli na náprsní kapse a s kravatou v téže kombinaci barev. Sluha to snadno odhadnul jako školní uniformu nějaké obskurní soukromé školy. Artemis, když mu ten obrázek zprostředkovala kamera, se odešel převléci do své uniformy ze Školy pro mladé gentlemany v St. Bartleby. Sice mu to připadalo hloupé, ale uměl se přizpůsobit zákazníkovi. Holt mu za to trochu zvedne cenu…

Butler na Malfoye sice nenamířil pistoli, domníval se ale, snad oprávněně, že by jí dokázal použít rychleji, než by tenhle mladík eventuálně dokázal kouzlit. Pod sakem ho pro každý případ kromě oblíbeného Sig-Saueru tížil i samopal Uzi – mini…

Mladý blonďák trpělivě čekal u vstupní brány, než k němu sluha volným tempem dojde. Trochu mu tak oplatili skutečnost, že se oproti dohodnutému času o deset minut zpozdil.

Artemis z velína Butlerovi do komunikátoru ale hlásil, že podle termoskenů je kousek od plotu ještě jedna postava, zhruba velikosti vysokého dospělého muže, kterou ale není vidět na kamerách, a to ani na té, která před lety dokázala odhalit příslušníky skřítkovské policie. Butler tu postavu na vlastní oči také nezahlédl a kdyby ho Artemis nebyl upozornil, nepřipadalo by mu to místo nějak výjimečné. Teď se mu jako výjimečné jevilo, protože tam nedokázal vidět to, co termokamera.

Několika rychlými hmaty se ujistil, že návštěvník u sebe nemá žádnou zbraň, kromě podivné dřevěné hůlky. Tu Butler hbitě zabavil.

„Dejte to sem!“ zaječel blonďák a pokusil se hůlku vyškubnout ze sluhovo ruky.

„Nerad vám to říkám, pane… Jak že se to vlastně jmenujete?!“

Artemis čekal u obrazovek velína a sledoval celou věc dost pozorně, než vyšel na cestu návštěvníka osobně přivítat. Držel se ale podle Butlerových instrukcí mimo vhodný úhel pro střelbu skrytého odstřelovače, takže šlo o relativně ‘levný‘ projev úcty k hostu. Teď ale jako hostitel předstíral, že si nezapamatoval návštěvníkovo jméno. To příchozího přinutilo, aby hrál podle hostitelových pravidel bez ohledu na eventuální magickou moc, kterou asi má.

„Draco Malfoy…“ procedil návštěvník mezi zuby.

„Aha… Tak pane Malfoyi… Možná to uniklo vaši ctěné pozornosti, ale domáháte se vstupu na Fowl Manor, nikoli na Malfoy Manor. Jste to vy, kdo sem přišel s nějakou obchodní nabídkou za mnou, nikoli já za vámi. Bude se tedy hrát podle mých pravidel, nebo se rovnou rozloučíme. V takovém případě si ale vaši hůlku ponechám jako odškodnění za to, že jste mne připravil o můj drahocenný čas. Pokud se rozumně dohodneme, vrátím vám ji, až poslouží jako záruka vašeho slušného chování při zprostředkování obchodu mezi vašim šéfem a mnou… Kdo je vůbec ten váš šéf?!“

„Pán Zla…“ vydechl Draco Malfoy.

„Vy snad pracujete přímo pro samotného Satana?!“ zeptal se udiveně Fowl junior.

„Pokud je mi známo, tak si na tento titul činí nárok tenhle padlý archanděl. Sice vím, že se objevilo už pár lidí, kteří si ho osobovali rovněž, nevím ale z dnešní doby o nikom.“

„Je to lord Voldemort!“ řekl trochu vyděšeným třaslavým hlasem jeho návštěvník.

„Lord, ano?!“ na Artemise to ale dojem neudělalo. „Já jsem tady shodou okolností taky lord, víme?! Dobře… A co mi ten lord Voldemort chce nabídnout za obchod?!“ zeptal se mladý (skoro napravený) gangster.

„To vám poví až on sám, jestli ho přijmete…“ Malfoy našel na chvíli ztracenou sebedůvěru a nafoukanost.

„Dobrá… Takže hůlku dostanete až po našem rozhovoru s vaším šéfem.“

Artemis návštěvníkovi pokynul rukou ke křeslu v přijímacím salonku a sám se posadil proti němu.

„Čaj, kávu, nějakou vodu nebo něco ostřejšího?!“ zeptal se hosta.

„Čaj…“ vydechl podivný blonďák.

„Butlere, prosím…“ pokynul Artemis komorníkovi. „Jakému byste dal přednost?“

„To už nechám na vás,“ Malfoy se díval trochu vyčítavě, jako by se mu nelíbilo, že jednání směřuje ke zdánlivě triviálnímu tématu doplňování tekutin…

„Dobře, tak Earl Grey, Butlere, prosím…“

*

Draco Malfoy si toho podivného mladého ‘lorda‘ Fowla prohlížel a jen se divil. Věděl, že je to obyčejný mudla bez jediné špetičky magického nadání, ale přesto na Malfoye hleděl s přezíravou arogancí někoho, kdo je zvyklý být mocnější a chytřejší, než všichni ostatní…

Byl trochu moc bledý, skoro jako upír, ale neměl vyčnívající zuby ani jiné rysy nemrtvého. S černými vlasy a modrýma očima se vzdáleně podobal Malfoyovu rivalovi Harrymu Potterovi, tedy za předpokladu, že by ten neměl na čele svou jizvu a byl zvyklý žít v pohodlí a bohatství větším, než bylo k vidění na Malfoy Manor.

Silou vůle neskřípal zubama a nemetal po hostiteli žádné kletby – něco málo z magie by určitě dokázal zvládnout i bez hůlky. Jenže Pán Zla se vyjádřil celkem jasně, jak by on, Draco Malfoy, dopadl, pokud by se rozhodl nevyplnit zcela přesně všechny rozkazy…

*

„Takže, co by si váš šéf ode mne přál?“ zeptal se Artemis Fowl.

„Pokud vím, jde o bezpečné uložení a ohlídání nějakých drahocenných předmětů na omezenou dobu, než si připraví bezpečnější sídlo…“ Malfoy mluvil poměrně obecně.

„Něco kradeného, pašované historické památky nebo ještě něco jiného?!“ zeptal se Fowl mladší.

„Velmi cenné rodinné dědictví!“ odsekl Draco. „Ale nesmí se o tom mluvit…“

„Aha… A kolik by tak asi měl být můj honorář za to, že se o to postarám?!“ v Artemisových očích se mihl záblesk nefalšované lakoty.

„Jaké měně byste dával přednost, pane Fowle?“ zeptal se Malfoy na oplátku.

„Moje rodina má dlouhá staletí jedno heslo: Aurum potestas est! Zlato…“

„Zlato znamená moc!“ dokončil Draco. „Natolik latinsky ještě rozumím. No, to by bylo asi to nejjednodušší…“ dodal a vytáhnul zpod hábitu kožený měšec, ze kterého vysypal na stůl několik zlatých mincí neobvyklého tvaru.

„Pokud se dohodnete s mým představeným, tak výplata může být provedena v těchto mincích…“

„Butlere, váhy!“ přikázal Fowl.

Sluha přinesl zlatnické předvážky Sartorius, na kterých předložené mince zvážil a přeměřil je.

„Průměr třicet osm celých dva milimetrů, tloušťka jeden milimetr, váha v průměru dvacet dva celých šestnáct gramů, to je při hustotě zlata devatenáct celých tři gramů na kubický centimetr…“

„Docela slušně odpovídající!“ doplnil Artemis. „Jsou všechny takové?“

„S odchylkami na setinách gramu. To bude dané opotřebením a ulpěnou špínou, zřejmě tyhle mince ještě někde obíhají…“ konstatoval Butler.

„No, sdělte svému představenému, že mne zajímají obchody od tisíce těchhle, jak se vlastně ty mince jmenují?!“ řekl Artemis.

„Galeony, pane Fowle, galeony… Dobrá, vyřídím to!“ Draco se ušklíbnul. „Vy si nejspíš myslíte, pane Fowle, jak jste chytrý… Myslíte si snad, že vám dá Harry Potter neb Fénixův Řád víc?!“ řekl na odchodu pološeptem, domnívaje se, že ho nikdo neuslyší. Nepočítal ovšem s odposloucháváním připojeným k bezpečnostním kamerám.

*

Artemis Fowl ale počkal, než Butler jejich zvláštního návštěvníka vyvede ven, než do ticha místnosti odpověděl:

„Já málokomu říkám, jak jsem SKUTEČNĚ chytrý, pane Malfoyi, nechci lidi zbytečně děsit…“

 

Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 2

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

lucrecia

(lucrecia, 5. 8. 2010 17:51)

dvě moje nejoblíbenější knihy v jednom. no co víc jsem si mohla přát

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA